Bad Timing

Film ma nedokázal vtiahnuť do deja. Komplikované naturely oboch hlavných postáv v netypickom sexuálnom vzťahu sú nesympatické a bolo mi úprimne jedno, či vinu nesie ten alen ten, či nešťastie bolo samovraždou alebo vraždou. Nudné, preťahované, občas zvrhlé. Prestrihy operácie na sex sú už za hranicou vkusu. 2 hodiny boli takmer nekonečné. Chybička na začiatku filmu - hraničný prichod pri Bratislave a colníci majú v poznámkach česky písané slová. Od Američanov by som niečo podobné možno aj čakal, ale od Britov nie. (01.10.2019)

Nicolas Roeg obsadil do hlavní role po Jaggerovi (Performance) a Bowiem (Man Who Fell On Earth) třetího zpěváka - Art Garfunkela. Hraje psychoanalytika chyceného v hraničním bouřlivém vztahu s femme fatale Milenou Vognik (v jednom záběru je její jméno napsáno v původním znění jako Vodníková). Ten končí jejím pokusem o sebevraždu, který vyšetřuje Harvey Keitel alias komisař Netušil. Rozehrává se tu určitá nejistota ohledně rolí a jejich multiplicita, psychoanalytik je zároveň agentem, který donáší na vlastní milenku. Milenka jezdí tam a zpět mezi Bratislavou (manželem) a Vídní (milencem), chameleonsky několikrát během filmu změní vzhled. Navíc se kolem ní motá někdo, kdo možná je, a možná není, její bratr. Detektiv pak pro změnu chvílemi působí spíš jako imaginární psychoanalytikův Fight Club dvojník. To vše v krásných zakouřených bohémských interiérech starých secesních bytů s vysokými stropy, s důrazem na rudou barvu a nelineární vyprávění. Vše má totiž mít začátek, střed a konec, ne však nutně v tomhle pořadí. Podprahový příběh o posedlosti, žárlivosti a ovládání, blízkosti a vzdálenosti, žáru a chladu. Nezapomenutelná je scéna, při kterém se kolem nich začne rozpíjet okolní svět a kdy se jejich rozhovor i okolní ruchy vynořují a zase ztrácí v klavírním doprovodu. (04.04.2024)

Klasický a přece jiný Roeg. Opět se objevuje až obsedantní fixace na červenou barvu, ve filmu takřka nenajdeme záběr, kde by alespoň v nepatrném množství nebyla. Roeg si tradičně dává velmi záležet na mizanscéně a tentokráte ji propracoval k dokonalosti. Tu rozbíjí jednotu tvarů (mezi trojúhelníky umístí jeden kulový útvar), tu jednotu barev, když do laxní šedi zasadí výraznou rudou. Znovu skvostně využívá paralelismus, přepíná mezi tady a teď, mezi on a ona, většinovou spojnicí je iluze metronomu. Roeg předkládá příběh dvou komplikovaných osobností, kdyby se více věnoval vyšetřujícímu policistovi, mohly to být rovnou příběhy tři. Bad Timing vede diváka spletitou cestou, hází mu pod nohy vějičky falešných či neúplných informací a nechává díky tomu v něm příběh zrát. Milena je impulsivní, požitkářská a především nedospělá. Alex chce vlastnit dobyté území, chce být úplným a výhradním pánem. V Alexovi dřímá zloba, touha podmanit si, což se projevuje i potřebou odhalit z Mileniny minulosti i to, co o ní neví ona sama. Uvědomíme-li si rok, v němž Bad Timing vzniknul, můžeme, ba dokonce musíme, přejít drobné chyby, jichž se Roeg dopouští ve vztahu k Československu. Ať již je to podivné jméno Milenina manžela, které by v psané podobě zapadlo spíše na Balkán, ale vyslovuje se Vodnik, nebo podivuhodný způsob studia Vodnika, jenž nápadně připomíná angloamerický formát, mimo jiné na Univerzitě Praha. Na druhou stranu však musíme ocenit reálně znějící češtinu na konzulátu a nelze si nepovšimnout zabalené oplatky s českým nápisem. Zajímalo by mě, zda Roeg tušil, jakého vtípku se dopustil ten, kdo pro něj připravoval seznam na celnici. To, co určitě nejen tušil, ale přímo záměrně připravil, byla tajuplná pavučina kolem Mileny, do níž tak krásně zapadá i nejvýraznější odbočka, v níž si pohráváme s myšlenkou, že Milena je špion. (12.11.2022)

Zatím nejzajímavější z Roegů, z těch co jsem viděl (a díky Bruggám dám asi druhou šanci "Don´t Look Now"). Temnější znepokojující vztahovka v lehce artovém obalu, hodně stojí na Therese Russell, (ta herečka je baba a ještě umí hrát) a typicky roegovsky (viz Walkabout) ostrém přestříhávání a spojování dvou časových rovin. P.S. Bude uvedeno na letošním MFF KV v rámci sekce Pocta Nicolasi Roegovi (13.05.2008)

je hlavna dvojica predobrazom klimtovych diel?, v mnozstve symbolov viedenskeho prostredia (psychoanalyza, spravodajska hra, ci sexualita), sa odohrava v prestrihu eroticky krminalny pribeh. Garfunkel svojou hereckou pozou neskutocne plochy, az ma vytacalo. Kratsia stopaz by tiez nebola naskodu, plusove bodiky davam za lokaciu, vieden ma svoje caro, navyse bratislava ako hranica, medzi vychodom a zapadom sa mihne v zaberoch niekolkokrat. A scena z CSSR konzulatu velmi podarena. Silne 3* (13.05.2010)