Bad Timing

Co to mělo společného s thrillerem? To jsem si říkal většinu filmu, protože Bad Timing je nezávislé vztahové drama. Ona je volnomyšlenkářka se spoustou přátel, on psychoanalytik co se chce usadit, což nemůže klapat. Zvlášť když ona je taky depresivní alkoholička a do větru a on egomaniak toužící ovládat a být jediným v jejím životě. A zatímco ona bojuje život po pokusu o sebevraždu, neodbytný polda vyslýchá jeho, aby zjistil co se stalo. Pomalé, většinu času nudné a přesto svým způsobem zajímavé. Perverzní, reálná erotika, vzrušující Russellová, výborný Keitel, ucházející Garfunkel. A vcelku nečekané thrilerové vyústění (co se dělo mezi spolykáním prášků a odvozem do nemocnice). Nečekal jsem to od Roega, ale slušný film na lepší 3*. (31.01.2024)

je hlavna dvojica predobrazom klimtovych diel?, v mnozstve symbolov viedenskeho prostredia (psychoanalyza, spravodajska hra, ci sexualita), sa odohrava v prestrihu eroticky krminalny pribeh. Garfunkel svojou hereckou pozou neskutocne plochy, az ma vytacalo. Kratsia stopaz by tiez nebola naskodu, plusove bodiky davam za lokaciu, vieden ma svoje caro, navyse bratislava ako hranica, medzi vychodom a zapadom sa mihne v zaberoch niekolkokrat. A scena z CSSR konzulatu velmi podarena. Silne 3* (13.05.2010)

Klasický a přece jiný Roeg. Opět se objevuje až obsedantní fixace na červenou barvu, ve filmu takřka nenajdeme záběr, kde by alespoň v nepatrném množství nebyla. Roeg si tradičně dává velmi záležet na mizanscéně a tentokráte ji propracoval k dokonalosti. Tu rozbíjí jednotu tvarů (mezi trojúhelníky umístí jeden kulový útvar), tu jednotu barev, když do laxní šedi zasadí výraznou rudou. Znovu skvostně využívá paralelismus, přepíná mezi tady a teď, mezi on a ona, většinovou spojnicí je iluze metronomu. Roeg předkládá příběh dvou komplikovaných osobností, kdyby se více věnoval vyšetřujícímu policistovi, mohly to být rovnou příběhy tři. Bad Timing vede diváka spletitou cestou, hází mu pod nohy vějičky falešných či neúplných informací a nechává díky tomu v něm příběh zrát. Milena je impulsivní, požitkářská a především nedospělá. Alex chce vlastnit dobyté území, chce být úplným a výhradním pánem. V Alexovi dřímá zloba, touha podmanit si, což se projevuje i potřebou odhalit z Mileniny minulosti i to, co o ní neví ona sama. Uvědomíme-li si rok, v němž Bad Timing vzniknul, můžeme, ba dokonce musíme, přejít drobné chyby, jichž se Roeg dopouští ve vztahu k Československu. Ať již je to podivné jméno Milenina manžela, které by v psané podobě zapadlo spíše na Balkán, ale vyslovuje se Vodnik, nebo podivuhodný způsob studia Vodnika, jenž nápadně připomíná angloamerický formát, mimo jiné na Univerzitě Praha. Na druhou stranu však musíme ocenit reálně znějící češtinu na konzulátu a nelze si nepovšimnout zabalené oplatky s českým nápisem. Zajímalo by mě, zda Roeg tušil, jakého vtípku se dopustil ten, kdo pro něj připravoval seznam na celnici. To, co určitě nejen tušil, ale přímo záměrně připravil, byla tajuplná pavučina kolem Mileny, do níž tak krásně zapadá i nejvýraznější odbočka, v níž si pohráváme s myšlenkou, že Milena je špion. (12.11.2022)

Zatím nejzajímavější z Roegů, z těch co jsem viděl (a díky Bruggám dám asi druhou šanci "Don´t Look Now"). Temnější znepokojující vztahovka v lehce artovém obalu, hodně stojí na Therese Russell, (ta herečka je baba a ještě umí hrát) a typicky roegovsky (viz Walkabout) ostrém přestříhávání a spojování dvou časových rovin. P.S. Bude uvedeno na letošním MFF KV v rámci sekce Pocta Nicolasi Roegovi (13.05.2008)

Ponurý noir situovaný do Vídně a zčásti i do normalizačního Československa mi svou halucinační atmosférou i výbornou hudbou připomněl třeba Coppolův Rozhovor - dějový minimalismus, postupné noření se do chorobných zákoutí mysli až na samou hranici, za níž začíná šílenství - ale dokážeme si uvědomit, že jsme tuto hranici sami v sobě překročili a je v našich silách vrátit se zpátky, jako by se ptal Roeg? Kriminální zápletka a špionáž jsou tady vedlejší, Roega zde zajímá milostný vztah mezi pedanticky se sebeovládajícím psychoanalytikem (Art Garfunkel) a živelnou nymfomankou (Theresa Russell), vztah, který je předem odsouzen k zániku - a jeho postupný rozpad sledujeme jako geniální skládačku celý film až do strhujícího závěru. I když je ten film tak nějak "nemocný", intezita vyprávění nedovolí přestat se dívat, od filmu si nemůžeme přát víc... P. S. Vyčítat Roegovi trochu pokroucený pohled na československé reálie je zbytečné, vypořádal se s nimi docela obstojně. Art Garfunkel i Theresa Russell jsou jinak vynikající, jen Harvey Keitel jako vídeňský detektiv Netusil mi sem moc nesedí (jak Keitela vidím, jsem rázem někde v New Yorku). (24.08.2013)