Bastard

Kvalitně zpracované a hodně drsné historické drama z prostředí dánského vřesoviště. Bastard je v jádru jednoduchým příběhem o lidské zarputilosti. Na jedné straně sympatický Ludvig Kahlen s tváří charismatického Madse Mikkelsena a proti němu bytostně odporný (de) Schinkel. Rozhodnutí hlavního hrdiny jsou však také často rozporuplná, čímž se snímek zvládá vymanit z tradičních žánrových klišé a nabízí poněkud odlišný zážitek. Přesto mám pocit, že se mu to daří pouze částečně a chladné scény střídají zbytečně melodramatické výjevy, což narušuje jinak nekompromisní atmosféru. K romantické lince se přidávají až absurdně komické scény, které sice pobaví, ale ve výsledku mi možná právě tahle žánrová nesourodost zabránila si film naplno užít. Nepříliš uspokojivý konec pak vnímám především jako logické vyústění předchozích tvůrčích rozhodnutí a nemyslím si, že by Bastardovi pomohlo, kdyby pouze skončil o pár minut dříve. To jsou nicméně asi jediné výhrady vůči tomuhle jinak kvalitnímu severskému počinu. 8/10 (21.01.2024)

Jenom taková komorní pitomina o týpkovi, co kdysi sázel brambory. Jenže toho týpka hraje Mads Mikkelsen v režii dánské extratřídy, která se dostává i k nám do kin. Je to slowburn, nestrhne to každého, místy se to malinko táhne, ale ve výsledku je to moc fajn syrová podívaná a velmi silný příběh plný dojetí, znechucení, tvrdé práce i lásky. (31.03.2024)

Zpodobnění tvrdého zápasu s živelností přírody, lidskou podlostí a zvráceností feudálního zřízení v nádherně komorním stylu s lehce westernovým nádechem a místy tíživou a ponurou, hudebním doprovodem výborně dokreslenou, atmosférou a zároveň krásný, i když povětšinou neveselý příběh hrdého a cílevědomého samorosta, jemuž život střídavě dává a bere plnými hrstmi. 100 % (24.01.2024)

Když film začal záběrem na cosi s titulkem "jutská vřesoviště (...)", zachvátila mne panika - opravdu budu dvě hodiny koukat na "cosi" na jutských vřesovištích?! Ano. Jako fakt! Zcela překvapivě mně to ale vůbec nevadilo. Ano, celý film je o zúrodňování jutských vřesovišť, tedy o zcela bizarním a neočekávaném tématu... ale kupodivu to funguje. Velice jsem oceňoval zcela minimalistické herectví (které však říkalo vše, co bylo třeba). Mads má u mne obrovský respekt za to, že nejen že tajtrlíkuje v holywoodských blockbusterech a Marvel píčovinách, ale očividně si vždycky najde čas na menší, nezávislý, evropský film... 90% (24.02.2024)

Hundehoveder aneb dvouhodinové poměřování čuráků svéhlavě urputného Madse Sød Gedziny a parádně slizkého jutského Lømikaara. Ač je to sice téměř výhradně o sáhodlouhém čekání, až Madsovi vzklíčí brambory, jedná se o čekání tísnivě dramatické a palčivě bezútěšné, plné feudálního kokotismu, bezpráví, degenerátské svévole a odporně předsudečné diskriminace jednoho nádherného, vzdělaného, kultivovaného a hladce asimilovatelného etnika, požehnání to a přínos pro jakoukoliv společnost již déle než tisíc let, co tak skvěle kope bramborové a jiné brázdy. Jan Sladký měl tenkrát docela kliku, že zrovna kočovali po Dánsku, protože jinak by Psohlavci nepřežili ani týden a notně načesnekovaní by se v okamžiku otáčeli na cigánském rožni při tříChodové večeři. Madsovo mimické herectví je naprosto neuvěřitelné a být v tom kdokoliv jiný, minimálně půlka genia loci celého filmu by vyšuměla někam do prdele. Ten chlap neřekne pomalu ani pět replik, tváří se zdánlivě furt stejně jako pokrčený papundekl, ovšem jen nepatrným hnutím té správné brvy dokáže naprosto věrohodně vyjádřit jakoukoliv emoci a precizně a uvěřitelně by jen držkou nepochybně ztvárnil i traumatizovaný okurkový salát. Opět veliká paráda! Tudíž jedinou mou výtkou budiž, že syrové a surové rurální drama by rozhodně zasloužilo syrový a surový konec, minimálně do rocka a do dne u „božího súdu“, nebo tak… Což ta finální katarze pro otylé chovatelky koček za zenitem rozhodně nesplnila. (07.01.2024)