Bullittov prípad

Vkusne natočená kriminálka, ktorá dnes neponúka prakticky žiadny príbeh či pointu, nad ktorou by som žasol. Atmosférické pomalé tempo, klasická krimi zápletka, občas prekvapivo veľmi slušná hláška, dôveryhodne drsný McGueen a zaujímavé záverečné rozuzlenie. Príbeh postrádal napätie a rýchlejšie tempo, postava Steveovho Bullitta zas charizmatickejšie vystupovanie a osobnostné črty. Postvu jeho priateľky Cathy by som úplne vyškrtol. No a vlastne jediné, čo mi naozaj poriadne rozlepilo oči bola (oprávnene) slávna autonaháňačka, nad ktorou si museli diváci v tej dobe určite oči vyočiť a aj mne takmer vypadli oči z jamiek. A tak aspoň viem, odkiaľ sa vzala inšpirácia na moju obľúbenú hru z detstva 'Driver'. 70%. (25.01.2009)

Je zaujímavé sledovať, ako sa podobajú a koľko styčných prvkov majú americké a francúzske kriminálky zo sedemdesiatych rokov (plus pár rokov hore a dole). Zápletky, herecké typy, dusná atmosféra. Dosaďte si v prípade Bullittovho prípadu za McQueena Deloina alebo Belmonda, za šéfa alebo zabijáka Gabina, za San Francisco Paríž a výsledok bude rovnaký. Bullittov prípad je síce najznámejší geniálnou automobilovou naháňačkou, ale aj samotná zápletka je solídna a drží diváka celý čas v napätí, nie je však výnimočná. Zároveň je snímka dôkazom, že si filmy pamätáme najmä vďaka obrazom a sekvenciám, ako kvôli deju. Jej základná myšlienka je vyjadrená pár vetami v sekvencii McQueen/Bisset pár minút po nájdení mŕtvoly mladej ženy. Proti jednoduchosti v tomto prípade nemám žiadne námietky. Taktiež je zaujímavé sledovať, ako je ťažké v prípadoch oboch krajín na túto kriminálnu tradíciu úspešne naväzovať. (05.02.2013)

Zvláštní film, o kterém se dá říct, že pokud jde o filmařské prostředky, opravdu se toho režisér nebál... Honička v kopcích SF mi dala vzpomenout známým počítačovým hrám, které jako (skoro) jediné byly k v začátcích výpočetní techniky k sehnání snad na každé mašině. Jako krimi ale průměrné a ani o brok víc. Pozor na dabing, k sehnání jsou dva, vy rozhodně chtějte ten, ve kterém McQueena dabuje Eduard Cupák, a nikoliv Aleš Procházka. Už jenom kvůli těm dnes už archaickým dialogům a ojedinělým slovním obratům, které přesně pasují na filmy ze stejné doby, ale to dnešní překladatelé a režiséři (jedním slovem patlalové) nikdy nepochopí. (10.07.2012)

Výborná automobilová honička bohužel strčí zbytek filmu do kapsy. Nepomůže tomu ani zajímavá první půle oplývající specifickou atmosférou "šedesátkových" kriminálek, ani příjemné herecké osazenstvo. Od snímku s takovým věhlasem jsem čekal prostě víc, i když on ten věhlas získal asi hlavně kvůli té honičce... (26.02.2012)

Bullit, půl stroj, půl ohař - kyberpes. Zbystří, zavětří, chytne stopu a jde. Zakousne se. Nepustí. Ztratí-li stopu, vrátí se. Chytne ji zas a zas. Nezbytně nutný odpočinek mu dělí a měří čas. Dělá svoji práci, bez citů, bez tužeb, bez oddechu - jako stroj. Jako 7 minut na hranici svých možností řvoucí auto (ta honička je z nejlepších, co jsem viděl, to mi nikdo nevymluví). Jako letadla, která pojíždějí pravidelně na ranveji jak obří leviatani (dokonalá volba prostředí - ten hluk leteckých motorů bez hudby a beze slov - nádhera). Jako patolog, který chronometricky odříkává svůj nález , zpracovává svou mrtvolu na informace a počítač Bullitt následně zprácovává informace na činy. Jako kolegové, metodicky vytvářející seznam věcí jedné zavražděné. Nejdříve na to Subjektiv nemyslí, ale po té, co ke slovu výrazněji přijde Bullittova žena, prozře. Začne vnímat, jak je Bullitt i další policisté neosobní a tím se pro něj dění stává nepříjemně osobním. Jejich citová vyprahlost probudí city jeho. Žádný žert, minimum hudby, minimum slov, minimum odpočinku, minimum jídla, minimum něhy, minimum zábavy, maximum nasazení - tohle je minimalistický způsob života, Ajantisi! (23.12.2009)