Jej telo

Obstojně natočená biografie, která je rozhodně artovější než většina mainstreamové tvorby a namísto přehledu životopisných dat Andrey Absolonové se snaží předat… co vlastně? Výsledný tvar je navzdory atraktivitě tématu tak odtažitý, že diváka neodměňuje emočně ani myšlenkově a zůstává jen prázdnou skořápkou. Více zde. (21.11.2023)

18+ Natálie Císařovská uvažuje podobně jako já. S osudem Andrey Absolonové (1976-2004) se seznámila skrze její nekrolog, což ji posléze inspirovalo k paralele mezi vrcholovým sportem a pornem a na této úvaze vystavěla hraný film. Podle reakcí obyčejných lidí i (rádoby) profesionálních recenzí usuzuju, že většina Císařovské zbaštila i s navijákem hru s propagací filmu.  Někteří jsou dokonce zklamaní z toho, že Její tělo není více sexy nebo naopak nesleduje předpokládaný pád na dno. Císařovská ale nechápe změnu kariéry Absolonové jako morální pád na dno, ale jako logický krok v dané situaci. Její film mnohem víc vypovídá o tom, jak moc toxické je prostředí vrcholového sportu, jak snadno lze pracovat s tělem jen jako s nástrojem, pokud vám ho už v dětství někdo vezme. Co se stalo v životě hlavní hrdinky? Ze dne na den musela ukončit sportovní kariéru kvůli úrazu krční páteře. Neměla v záloze žádnou druhou kariéru (tady vykřičník směřuje k rodičům a trenérce), po uzdravení měla pouze své vytrénované tělo. Poprvé o něm mohla rozhodovat, postupně se začala uzdravovat z tréninkového drilu, začala jíst, menstruovat (další vykřičník směrem k zanedbání péče rodičů a trenérky), rozhodovat o svém sexuálním životě. A jediné, s čím uměla pracovat, byla ambice po úspěchu. A tehdejší české porno nabízelo novou příležitost. Nebyla to jen výrobna levných scén pro internet, byl to svět sám pro sebe, točili se v něm zajímavé peníze, existovala v něm ocenění, která měla nějakou váhu. Nezainteresovaní tento rozdíl asi nedokážou vstřebat, ale určitě je možné si dočíst knihu vzpomínek Tarry White Porno a já, která dle vlastních slov nastoupila do branže půl roku po smrti Absolonové / Ley de Mae a prožila si s jejími bývalými kolegy a kolegyněmi veškeré emoce zármutku. Kdo má odvahu sledovat některé celé filmy Ley de Mae, tak určitě zvládne taky pochopit, jak úspěšná byla a že se jí s tímto řemeslem skutečně podařilo vycestovat a nezůstalo jen u planých slibů malé české produkce. ___ Výjimečně jsem byla na projekci v plném sále a bylo zajímavé sledovat různé falešné vzdechy pohoršení a ujišťování se mezi sedačkami o tom, že je to "opravdu hrozné, co se na plátně děje". Podobně zábavné reakce naposled pamatuju z projekcí Nymfomanky ;) (11.12.2023)

Nevšední a na první pohled vysoce pozoruhodný životní příběh v řemeslně i herecky obstojném pojetí. Bohužel tomu ale nepřehlédnutelně chybí myšlenková a psychologická hloubka, která by ze zajímavého životního osudu udělala i zajímavý a silný film. Navíc absentuje i výraznější režijní invence, která by co nejlépe využila specifika obou odvětví, jimž se Absolonová věnovala. Snímek bez vize a nosného jádra. 60 % (18.03.2024)

Kdyby to tak mělo režiséra, scénáristu a dramaturga aneb Dokundmentaristky by se měly držet svého kopyta. Vždyť jaký může být lepší námět na audiovizuální ukojení zdejších nejširších lopatích bulvárních mas, než životem psaný skutečný příběh z našich lůzrů a hnojů, obsahující sport, porno a smrt! A co z toho vzniklo? Inu, takový poměrně suchý až nezáživný časosběrný dokument o mrdavé skokance s glioblastomem, specialistce na anál, která se bezradně, sterilně až nudně promenáduje etapami svého života, přičemž konstantně jen tak tupě čumí jako retardovaná sova na prcající netopýry. I když zrovna tohle může být vcelku autentické, protože jak známo, pornoherečky vesměs nebývají nejostřejší tužky v penále a po nocích rozhodně nerozbíjejí atom. Každopádně je to film bez filmu, porno pro narkoleptiky a „dramaturg“ patrně trpí bradypsychismem. Nicméně na debut to zase až tak úplný průser není, na tu kundí sqadru v pozadí to kupodivu nijak výrazně nepičismí ani nefeminizuje a má to stokrát vyšší kulturní hodnotu než libovolná pásová Prachařolangmajerovina pro lobotomy, tudíž dvě suché rudé bradavky a kiš kiš tomu prozíravci, co na to dal prachy. (12.03.2024)

Na to, že se jedná o filmový debut Natálie Císařovské, dávám palec vysoko nahoru. Vedení filmu působí hodně vyzrále a velmi profesionálně. Samotný příběh je vyprávěn přes hlavní postavu Andreu, kterou hraje Natalie Germani a hraje Andreu tak, že i pár hodin po projekci si neumím představit, že by jí někdo zahrál lépe. A to nemyslím jen klasické hraní, které ostatně stejně jako celý film na mě působí věrohodně až dokumentaristicky, ale bohudík bez píčovin typu roztřesená kamera nebo zoomem na oční bělmo, atd. Líbily se mě v podání Natálie Germani i ty technické detaily typu "příprava na skok do vody" , záběry na práci nohou atd. U porna taky působily ty scény dost věrohodně, nemyslím, přímo šukačku, ale to všechno okolo. Ještě k těm hercům, tady jsou velmi kvalitní i vedlejší postavy, přestože mají hodně málo prostoru, umí být výrazný. Například Martin Finger jako táta je fantastickej (pokud Vás tento herec zaujme, doporučuji v Divadle Řeznické Falešnou notu). Rovněž ségra v podání Denisy Barešové je hodně kvalitně trefená a i Denisa mě potvrdila, že není jen kvalitní divadelní herečka, ale i filmová. Příběh A. Absolonový je ve svým celku hodně, hodně silnej a bohužel smutnej, možná škodá že nebyl víc "špinavej", jako to třeba točí v Polsku, ale OK. Jsem velmi rád, že naší kinematografii začal vát svěží vítr, přichází nový tvůrci, který mají větší ambice než jen udělat film s partou kamarádů, užít si to a upadnout v zapomění. Tady jsou ty ambice vyprávět příběh, dát emoce, udělat to vše pokud možno v co největší kvalitě jasný a já za to tleskám a moc tomu fandím. Po Bodu Obnovy, Úsvitu a teď Jejím těle začínám věřit, že i v ČR umíme stále točit kvalitní snímky. (07.11.2023)