Světlo v X. poschodí
Lumina la etajul 10, O
Recenzie (3)
(KB - R) Ve světové kinematografii není příliš žen-režisérek, natož v té balkánské. Na výslednou podobu to ale nemá nějak patrný vliv. Hlavní postavou je sice žena, na kterou je vyprávění omezeno, ale rozhodně nejde o nic, co bychom mohli nazvat feministickým filmem. Na to je naše "hrdina" až přespříliš pasivní, protože za ní všechno nakonec vyřeší strana. Je zde nepatrná kritika, která má podobu odsudku zbytečně ztracených let ve vězení, jež mají negativní dopad na psychiku postižené osoby (zdolávaní schodů evokuje nejčastěji slyšený zvuk za mřížemi, dítě má nejspíš představovat i uvědomění si nevratnosti některých věcí). Přesto je ale propuštění z vězení pouze výchozím bodem, kdy je téměř vše odčiněno - nový byt, na kterém se pracuje, dostatek jídla, který je k dispozici, připsání zásluh na vynálezu a potrestání viníků, možnost a dostupnost zábavy (od fotbalu po kino). Ano, strana dělá chyby, ale umí je napravit, jako kdyby bylo řečeno SVĚTLEM V X. POSCHODÍ. Nakonec vypadá, že ústřední postava se nebaví (např. v kině na veselohře), protože nežere maso, a tak nepozná vtip, a hrabe jí, protože nejí nic jiného, než jsou jablka a smažená vajíčka. Sledovat to není příliš velká zábava a katarze nepřijde v podstatě žádná. Zbývá jenom těch několik opojných scén z továrny, které jsou snímány ve velkých celcích a v jinak velmi statickém snímku se objeví i nějaká ta jízda a práce se zvukem (upřednostnění jedné stopy před druhou). ()
Ne, opravdu se mi tento rumunský film z 80. let se vzhledem rumunského televizního filmu ze 70. let nelíbil. Hlavní hrdinka - žena propuštěná po obnoveném procesu z 50.let - stále říká, že je šťastná, i když se očividně nudí a doma nemá co na práci. Tudíž pořád pojídá jablka a smaží omelety a my se jako diváci nudíme s ní. Když pak tato zoufalá žena v závěru chytí cizí dítě a začne ho křečovitě objímat a bulet (zřejmě jako reakci na léta, která pobytem ve vězení ztratila), jsme pouze šťastni, že film skončil. ()
Jedina rumunska reziserka co poznam je Malvina Ursianu. ide tam ozensku, ktora tvrdi ze je spokojna az stastna, len cosi nefunguje. Co prsene, to nech si uz divak sam pozrie. Rezisersky len zrucna rutina, nic vynimocne, film pravom zapadol a je v zabudnuti . 50 % ()