V jiném těle

Je fajn, že se série snaží dostat pod pokličku života těchto lidí a přiblížit jejich strasti a cesty za přeměnou většině, ale dle mého postrádá edukativní charakter a působí nekompletně, že si z toho tématem nepolíbený a předsudečný člověk nic nevezme. Je mi jasné, že jiní lidé, kteří by mohli lépe tyto lidi reprezentovat a mají vše za sebou, mají šťastná manželství a životy, že by do tohoto dokumentu nešli a raději si střežili svá soukromí, ale právě jejich absence je si myslím dost fatální, protože by mohli být osvěžením pro edukaci. Jenže ač někteří aktéři, kteří zde byli působili normálně, tak zbytek měl pro společnost trošku kontroverzní způsob života a myslím si, že to osvětě moc nepomáhá. Oceňuji snahu ale šlo to špatným směrem. (11.10.2022)

Je asi normální, že tyhle dokumenty neřeknou všechno, co by chtěly/měli a že zde bylo přímo záměrem nic nevysvětlovat, jen zabírat a nechat jednat/mluvit protagonisty. Co vyloženě chválím je pestrý výběr protagonistů a protagonistek, nejen co se týče pohledů, ale i sociálního/společenského postavení a fakt, že se dokument nesnažil ty lidi nějak upravovat/přebarvovat ale ukazují je, jací jsou, proto je fajn, že někteří/některé z nich nepůsobí třeba moc sympaticky. Prostě lidi. (17.10.2022)

Je evidentní, že účastníci do toho šli z finančních důvodů. Takže s výjimkou jediného relativně sympatického Tobiase (Simony), kterému lze jakžtakž fandit, je to přehlídka podivných existencí se sondou do světa exekucí, ubytoven a umakartových jader. Vrcholem egoismu je sebestředná Markéta (Michal), která tvrdí, že odmala se cítí jako žena, v mezičase se ale ožení, pořídí si dvě děti a ve věku dětí, kdy to naprosto nemůžou pobírat, se nechá předělat na ženskou s důrazem na hodně velký kozy. Nejenom v tomhle kontextu myslím, že dané komunitě tenhle dokument nijak neprospěje (10.10.2022)

Stejně jako rodiny účastníků, tak i já jsem se prokousávala postupně dokumentem, protože první díly byly v podstatě až odstrašující (zcela vinou režie), bez pocitu lidské blízkosti k protagonistům (opravdu netuším, proč musí diváci a protagonista trpět zveřejněním jeho gynekologickou prohlídkou - to je velice osobní věc), ale stojí za to vydržet, protože ta nejdůležitější sdělení přichází až v  závěru. Někdo to bere jako diváckou soutěž, ve které se nám mají účastníci zalíbit, ale spíše je to sonda do toho, čemu musí čelit především z úředního hlediska a jejich pohled na věc, který se nám fakt nemusí líbit. Předsudků někoho určitě tento "dokument" nezbaví, ale bylo strašně fajn si poslechnout Markétinu matku i nevlastního otce Tobiase, kteří se jich zbavili a prošli i úspěšně procesem stejně jako jejich děti. Zajímavý komentář: Geometria (15.10.2022)

Předně bych chtěla dokumentu vytknout, že nehovoří o transsexualitě také z medicínského spektra, které je minimálně v ČR stále podstatnou součástí této tématiky. Je to z toho důvodu, že transsexuálové (respektive organizace zastupující transsexuály) se veřejně vymezují proti medicínskému přístupu ačkoli právě diagnóza a hodnocení ji jako poruchy je jediným předpokladem pro plnou úhradu operace ze strany pojišťoven. Těmto skutečnostem se ovšem dokument vůbec nevěnuje ač pro pochopení celé problematiky jsou relativně důležité. Dále mi chybí i biologické vysvětlení, které by mohlo toto téma naopak znormalizovat. Každopádně, jedná se stále o lidské příběhy, které procházejí nelehkou změnou, které předně oni čelí. Mají za sebou nějakou minulost, kterou musejí přijmout ale zároveň i budoucnost, ke které se mohou upínat. Horší je přístup jejich okolí, které svůj úděl (v mnohých případech) považuje za složitější než úděl člověka procházejícího tranzicí (ač je to krátkozraké  a absurdní). Jednotlivé případy ale nejsou příliš dobře rozebrány a některé jsou naopak stále natolik citlivé, že neobsáhnou tématiku skutečně do hloubky. Je určitě důležité podobné téma otevírat ve veřejném prostoru, myslím si ale, že by si to zasloužilo důstojnější zpracování. (11.01.2023)