La casa dalle finestre che ridono

I když sečtu všechny klady, tedy cirka tři strach nahánějící scény, ucházející námět, atmosféru odlehlé italské vesničky a relativně povedenou (i když s předstihem lehce odhalitelnou) pointu, přes tři silné hvězdy se v hodnocení nedostanu. Minimálně střední část filmu je prostě a jednoduše nudná. Mírný nadprůměr určitě, ale zdejší oslavné ódy pasující The House with Laughing Windows na pozici div ne nejlepšího eurohororu působí jak z nějakého alternativnímo světa, v němž nevznikla díla jako Phenomena, La Residencia, nebo Who Can Kill a Child? 7/10 (06.03.2009)

Tento film má bezpochyby, jak zde všichni píší, skvělou atmosféru, ale i vcelku spletitý děj, což zachraňuje fakt, že i přes nedostatek „akce“ a dlouhou stopáž film příliš nenudí. Jenž pokud začnete nad filmem trochu přemýšlet, abyste odhalili všechny dějové kličky, vytane najednou značný počet nelogických věcí. Dalším nešvarem je to, že lekačky, mající podporovat atmosféru, jsou díky režii odhaleny těsně předem a vzhledem k průhlednosti ve mně vzbuzovaly spíše smích nežli úlek a ke všemu nemají žádný smysl (nic po nich nenásleduje). Po zhlédnutí filmu doporučuji přečíst si fórum k tomuto filmu na IMDB, které vám odhalí něco, co bez znalosti Italů prostě nemáte šanci pochopit. Chtěl jsem dát čtyři hvězdy, moc chtěl, ale nejde to. 60 %. PS: Nevím, proč se jmenuje film Dům smějících se oken, když tam nehraje žádnou roli. (06.03.2009)

Po první projekci zatím tohle giallo jen za 4. Na můj vkus byla prostřední čast filmu dost rozvleklá a utahaná, navíc mi tam chyběly nějaké ty vraždy. Naštěstí konec filmu byl fantastický a ikdyž jsem všemu úplně neporozuměl a nepochopil jsem chování a cíle některých postav, tak na mě film zanechal dobrý dojem. PS:Už se těším na drouhou projekci, ta mi to snad objasní:-) (09.02.2009)

Popravde nechápem to sýte kultové svetlo, ožarujúce tento film. Zaslúži si maximálne mierny kultový opar. Avatiho práca výrazne zaostáva za atmosférou a štýlom Argentových, Fulciho, Simónových giallo filmov, osvojuje si úplne základy gialla ale nestavia na nich nič natoľko osobité a príznačné, aby sa dalo vravieť o "kulte". The House of the Laughing Windows skôr pripomína preriedenú zbierku základných giallo klišé s predvídateľným "plot twistom". Byť rozprávanie subjektívne a retrospektívne, mohlo by ísť o zaujímavú fúziu "lovecraftovskej" štruktúry a motívov (postava dostávajúca sa do zvláštneho prostredia, maliar s chorobnými sklonmi, záverečný plot twist, ktorý sa dá anticipovať už niekde krátko po expozícii atď. ) a gialla. Bohužiaľ sa tak nestalo. (20.12.2016)

Dámy a pánové já osobně jsem uchvácen. Už je to dlouho co jsem měl v žaludku takový ten skličující a zároveň konejšivý pocit. Tomu říkám špička v oblasti Italské hrůzy a horroru všeobecně. A jak málo stačí k takovému výsledku? Sympatický a přirozeně působící hrdina, zneklidňující prostředí Italské vesnice plné podezřelých (a podezřívavých) vesničanů, dvě stará stavení, jedna nedodělaná freska a úchvatná hudba. Závěr je už pouze pouhá třešnička na dortu této znepokojující a naprosto řemeslně zvládnuté podívané, u které mi to označení giallo příliš nesedí ale budiž, respektuji ho. Nechci více prozrazovat, abych neochudil diváka o případné zážitky. Mohu jenom doporučit. (10.01.2014)