Neznámý muž

Titulní věta traileru i plakátu, která by se dala přeložit jako „manžel, kterého jsem milovala, byl někdo úplně jiný“ vyznívá poněkud divně a i ze samotného traileru divák tak úplně neví, do čeho jde. Premisou příběhu je to, že žena zjistí, že se její manžel vydával za někoho jiného, přičemž přebral jeho jméno i minulost. Otázkou zůstává, kým tedy doopravdy byl a jaká je jeho skutečná minulost? Rozjíždí se pátrání skrze detektiva jménem Kido (Cumabuki Satoši), který je v podstatě hlavní postavou příběhu, a otvírá se nám nejenom minulost „tajemného“ muže, ale i život a původ detektiva Kida. Nakonec ale film není ani tak mysteriózním (i když se tak zkraje tváří) jako spíš zkrátka jen lidským dramatem. Hlavní úlohu zde hraje oproštění se od svého původu, svých kořenů a osvobození se od případných předsudků. Začít život nanovo pod jinou identitou se zde jeví jako možné východisko a způsob, jak si vydobýt ztracené štěstí. Závěrečná scéna může být trochu matoucí – mě rozhodně v první chvíli zmátla – ale po hlubším zamyšlení dává smysl a dá se vyložit dvěma způsoby. Já ji vidím jako druh momentálního „úniku“. Z vizuálního hlediska zaujal i finální záběr, ve kterém se skrývá symbolika. Aspoň takto na závěr se ve filmu objevil ještě kousek tajemna. (Viděno 21.11.2022 v kině Aeon Cinema, Okayama.) ~(3,8★)~ (07.12.2022)

Docela pozoruhodný kousek, který se zabývá zkoumáním ztracené identity a minulosti záhadné postavy. Jelikož je tento snímek docela pomalejší, tak netrpěliví diváci mohou tento snímek rovnou přeskočit. Jedná se opravdu o příběh, který začíná od nuly, takže začátek ukazuje vznik rodinného života, který se skládá ze smutných chvil, romantiky a veselých situací, a poté přijde onen hlavní bod příběhu. To zkoumání minulosti se mi opravdu líbilo, a to předání pochodně jiné postavě bylo též zajímavé, ale není tu skoro žádná hudba, skoro žádné napětí, jen dialogy, takže chápu u někoho nudu, ale k mysterióznímu dramatu to docela pasuje. Je to pozoruhodně zpracované, ale mohlo to mít trochu sice více napětí. Mé hodnocení: 7/10 (16.03.2024)

Divák si myslí, že pán X chcel zakryť svoju minulosť, lebo za sebou skrýva krvavé stopy a nakoniec... no veď uvidíte. Pátranie po identite zosnulého bolo naozaj pútavé a neraz aj dojemné. Na môj vkus však film mohol o trochu viac tlačiť na emócie a zároveň mi v priebehu dvojhodinovej stopáže miestami veľmi chýbala hudba, ktorá mohla zvýrazniť dôležité momenty. 7/10 (29.11.2023)

Daisuk dostal dar života, ale nechtěl ten svůj,jak tam zaznělo.Nejdřív jsem měla rozpaky ze jmen a potom z celého děje.Chvílemi jsem v tom měla docela hokej a když se začaly prolínat dějové linky minulosti a přítomnosti a celkově i délka příběhu, který byl nacpaný postavami ,tak  mě dorazil poslední záběr na obličej. který měl ,podle mě,v očích otázku : kdo jsem to já?Celkově velmi inteligentní scénář specifický Japonsku.Otisk vlhké dlaně na studeném podkladu,který se postupně ztrácí až nezbude nic.Tak jako identita každého z nás.Obraz šťastné rodinky, kdy právě z ženina telefonu náhodou odhalil muž ,že je paroháč a dál hrál roli šťastného paroháče......Japonci ,našponovaní proti korejským přistěhovalcům , to už byl bonus navíc. (27.11.2023)

Na první pohled standardní, obyčejné, na druhý přesné, obdivuhodné. Yangova teze z mistrovského Yi Yi o lidské nemožnosti poznání pravdy z prosté skutečnosti, že pohlížíme jen dopředu a nevidíme si na zátylek, rozehraná do dvouhodinového pátrání po identitě mezi lidmi, kteří ji nikdy zcela nenašli, ať už kvůli diskriminaci korejského původu nebo temné rodinné historii. Hlavní silou je nejednoznačné vyznění, které není vítězstvím ani prohrou, ale vyjádřením svobody v rozhodování. V rámci Evropy možná poněkud neobjevným, ale v japonském kontextu rozhodně progresivním. Zatím ne úplně čistý masterpiece, ale Išikawa na to má a věřím, že na něj jednou dojde. 80 % (26.06.2023)