Nashville

Altman zdanlivo robí všetko preto, aby jeho Nashville nebolo vôbec jednoduché vydržať sledovať takmer tri hodiny. Slabé dejové linky, ich nie príliš jasná previazanosť, dlhé sekvencie, kedy počúvame celé piesne spievané v baroch a na veľkých pódiách. Napriek tomu sa na tento premyslený koncept rýchlo naladíte (aspoň časť publika vrátane mňa) a čas prestanete absolútne vnímať. Naopak začnete vnímať rôzne detaily (deja či mizanscény) a uvedomíte si dobre atmosféru v americkej spoločnosti polovice sedemdesiatych rokov. Ale bacha, pokiaľ nie ste fanúšikom country, tak toto nie je film, ktorý by mal v úmysle ho z vás spraviť. Ale ani ho nezačnete nenávidieť. (18.12.2019)

Společensky se angažovat? Proč ne? Altman ví, co chce říct a v průběhu filmu by to měl pochopit i divák, který není úplný ignorant. Nashville má výpovědní hodnotu, chvílí sice trvá zorientovat se v množství postav, ale pak už není problém sledovat všechny ty minipříběhy a lidské pachtění se za slávou. Bohužel to, na co jsem se hodně těšil a co zaujímá značnou část stopáže - písně - mě zaujaly asi nejméně, drtivá většina jsou nevýrazné country odrhovačky, textově nezajímavé, jedním uchem tam, druhým ven. ( oscarová "I´M Eeasy" je spolu se závěrečnou jednoznačně nejlepší ). Vzpomněl jsem si na Formanův Taking Off, kde byl výběr hudby perfektní, i když to byl rok 1971 a hippies ještě nebyli out. Proto nemůžu jít na vyšší hodnocení a taky proto, že Altman umí líp a Nashville nemá "filmovou" ( vizuální ) sílu. Ale těch 160 minut není vůbec úmorných a uteče kupodivu možná i rychleji než u jiných a lepších filmů. (09.06.2006)

Tento film o jednom víkende zo života ľudí z hudobnej branže vo svetovom hlavnom meste country Nashville (štát Tennessee, USA) je vďaka práci s postavami a so zvukom pozoruhodným dielom. Na poskladanie tejto mozaiky postáv, hudby, obrazov a zvukov použil Altman 16 nahrávok rozhovorov na vytvorenie zvukovej stopy, ako aj neustály pohyb kamery, rytmické prestrihy a komentáre v obraze i mimo neho. Osobitne pozoruhodná je úvodná sekvencia na nashvillskom letisku, počas ktorej sa predstaví všetkých 24 postáv. Je iróniou, že hoci film vznikol v roku 1976 ako oslava 200. výročia vzniku USA, odhaľuje práve temnú stránku tejto krajiny – rasové predsudky, sebectvo a vulgárnosť. 70% (15.08.2010)

Měla jsem hrůůzu z toho co mě čeká. Proto jsem nadšená. Od začátku, přesto, že většinou mluvilo pět lidí najednou a režisér nikoho nešetří tím, že by jej s někým seznamoval, hodí diváka doprostřed extra nepřehledné vřavy. Ale i přesto mně to netrápilo a během chvilky jsem byla vtažená a celou dobu jsem se naprosto orientovala v postavách, protože všichni byli tak výrazní, že jsem si je vůbec nepletla a vlastně na všechny jsem se těšila až je zase uvidím a bavilo mě hádat, jestli kluk na motorce je fakt Jeff Goldblum. Americké country je můj osobní spouštěč dobré nálady. (Jsem trochu prostší mysli). Moc bych chtěla zase někdy vidět Altmanovu Svatbu, kterou si pamatuju jako něco podobného a skvělého. (18.01.2011)

Nashville není film,který by bylo snadné sledovat.Nemá žádnou dějovou linku,které by se divák mohl chytit.Nedá se o něm ani říct,že by to byl sled nějakých epizodek,které by pojily jednotlvé postavy.Divák je prostě vržen do životů dvou tuctů postav,které nejsou nijak představené,jen se prostě náhodou všechny ocitly v hlavním městě country,kde se snoubí neustálé rozhovory,chytlavé melodie country písniček (které mám mimochodem moc rád) a otravný,všudypřítomný kandidát na prezidenta,který hlásá do světa svá moudra.Zezačátku jsem film za tenhle styl nenáviděl,ale jak jsem se začal s postavami seznamovat,orientovat se v jejich vzájemných vztazích a jak se mi písničky začaly dostávat pod kůží,začal jsem se i já bavit,unášet uspěchanou atmosférou a režií Roberta Altmana,který přesně věděl,co chce svým filmem říct a taky to řekl.Rozhodně zajímavá filmová mozaika,která sice děsí délkou a nepřístupností,ale ukrývá v sobě upřímné a zábavné jádro.Překvapivě příjemný filmový zážitek. 80 % (18.01.2011)