Chán Sulejmán a slavík
Réžia:
Věra JordánováScenár:
Květa KuršováKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Jiří Bartoška, Zora Jandová, Libuše Geprtová, Jiří Zahajský, Milena Steinmasslová, Oldřich Vlach, Milan Mach, Petr Svárovský, Karel Sekera, Jiří Novotný, Jaroslav Vidlář, Jana PrachařováObsahy(1)
Pohádkový příběh o trpělivé síle lásky a čarodějných nástrahách... Pohádka, jak už napovídá název, byla inspirovaná Orientem. Chán Sulejmán (J. Bartoška), hrdý panovník a lovec, se na toulce lesem setká s lesní vílou Fatmé (Z. Jandová). Na první pohled se do ní zamiluje a požádá ji ihned o ruku. Víla však takový spěch nevidí ráda, cit musí uzrát. A tak si dá podmínku: svatba bude, až vykvete semínko svatební květiny, kterou musí chán zasadit. Na krásnou vílu Fatmé a její štěstí žárlí zlá čarodějnice (L. Geprtová), která hodlá chánovi podstrčit svou dceru (v dvojroli Z. Jandová). Naštěstí chán kouzla a šalby prohlédne, Fatmé mu odpustí i tu jeho zbrklost a netrpělivost, a tak se nakonec bude konat i ta odložená svatba. (Česká televize)
(viac)Recenzie (23)
Se zasvěceným a poměrně svérázným ornitologickým výkladem mého manžela, ohledně duhového mluvícího ptáka, byla tato orientální pohádka o něco zábavnější. Ale ani tak to žádná bajka na uložení do paměti nebyla. Možná si budu pamatovat hlavní motto příběhu, že v orientu vám svatbu může sjednat i prolhaný zahradník. ()
Lehce nadprůměrná pohádka s poměrnou přesností vůči předloze zachycuje exotické prostředí Blízkého východu způsobem, který je i po desetiletích "koukatelný". "Český" Orient má prostě svoje nepomíjející kouzlo. Za zmínku stojí většina hereckých výkonů. A mistrovská režie klasičky tvorby pro děti a mládež Věry Jordánové. I po desetiletích zůstává člověk okouzlen a uchvácen. Zajímalo by mě, jak by toto ztvárnění působilo na Araby a vůbec Orientálce. ()
To se docela divím, že jsem to nehodnotil, mám pocit, že se budu nyní opakovat v komentáři. Leda by existovala ještě jedna podobná orientální pohádka, kde se chán chová jako debil, kde naprosto nechápu, co na něm víla vidí, kde musí "moudrému" (cha cha) chánovi napovídat sojka práskačka, protože sám za sebe nedokáže ani hodit víle její šátek. Ale jinak jako souhlas - krásná tvářička nerovná se moudrost a žena/manžel pro život. ()
Láska je jako květina a potřebuje čas, aby rozkvetla. Ostatně čas potřebuje i kompost, jak ví každý zahradník, a i tak může láska skončit. Pak už následuje klasická zápletka s prstenem, záměnou nevěst, výhrůžkou paštiky z plyšového ptáka a zatmění mysli a náhlé prozření chána, kterému oči otevře představitel prostého lidu, nadán boží moudrostí a prozíravostí. ()
Další levná studiová pohádka, to křoví prostě příšerné. Přezdobené kostýmy a patetické herectví obou hlavních představitelů. Víla Fatmé Jandová sice krásná, ale přerůžovělá, děsně sentimentální. Chán Sulejmán Bartoška s patosem, který by neobstál ani ve 30. letech. Navíc z období, kdy Zora nejen hrála, ale pokoušela se i o zpěv. Ještě že tam nešlo namontovat tai-či. (Za což ji obdivuji!) Kladem Libuše Geprtová, nedoceněná brněnská herečka. (Kdo ji viděl v divadle, nemůže zapomenout.) Její hlas alespoň odpovídal démonické postavě. ()
Reklama