Staré, nové, požičané a modré

Námět jak na romantickou komedii s ingrediencemi hodně hustého dramatu. Sestra zavřená na psychiatrii, HIV pozitivní přítel... humor tu sice je, ale nemusíte se bát, že byste se smíchy potrhali. Neuvěřitelné eskapády dánské nevěsty (které si převážně způsobila vlastní blbostí) jsou natolik dobře napsané, zahrané i natočené, že je rozhodně doporučuji zhlédnout. A manifestu Dogma se nebojte, režiséři ho už dávno obcházejí, kde se dá. (09.02.2008)

Film Starý, nový, půjčený a modrý je dalším snímkem natočeným dle podmínek hnutí Dogma 95. Jako první jsem viděl Italštinu pro začátečníky, která se mi moc líbila, proto jsem se s chutí vrhnul i na další film. Obecně jsou pravidla hnutí Dogma 95 zajímavou výzvou, se kterou víceméně souzním. Líbí se mi ta snaha o vrácení důležitosti příběhu a postavám a potlačení technických úprav. Ty jsou hodně omezeny a režisér si musí tak dát záležet právě na příběhu, dialozích a postavách. To nejsou jen teoretické kecy, ale v tomhle případě jde o vcelku výstižnou charakteristiku tohoto filmu. Příběhově jde sice o mnohokráte provařené vztahové drama, ale jeho stažení do krátkého časového úseku mu dodává na zajímavosti. Stejně jako dobře napsané, obsazené i zahrané postavy. Mnohdy civilní projevy se k technickým omezením hodí. Bavily mě i dialogy, které střídají komediální a dramatickou rovinu. Na dánských filmech je úžasné to, že dokáží fungovat jako drama i jako komedie zároveň. Je jen na divákovi, ke které straně se přikloní. Největším plusem je pro mě nakonec to, že film funguje velmi dobře jako celek, což  je u podobných věcí to nejdůležitější. Už se těším na další snímky dle Dogmatu 95. (09.02.2023)

Vlastně obyčejná romantická komedie s úplně obyčejným klišoidním koncem, ale s naprosto netradičními postavami (příznávám, že vidět "dánskou premiérku" s rasta copánky byl dost šok :-)) a podivně nahořklou příchutí, která přertvává i po dokoukání. Celkově je ten film jiný i díky tomu, že nutí diváka přemýšlet - konkrétně třeba nad tím, jak moc bylo rozhodnutí hlavní hrdinky správné (o čemž u cukrkandlových romkom přemýšlet nemusí, že :-)). (17.11.2018)

Zábavný, kvalitní a hlavně totálně nehollywoodský (ostatně jako většina Dogma-tických filmů). Pěkným důkazem toho posledního mi byla pětice zabloudivších, asi tak šestnáctiletých diváků, sedících za mnou. Ty film tak rozhodil, že je donutil vykřikovat věty jako : "Dánové jsou idioti", "Už nikdy v životě nejdu na dánskej film" nebo moc pěkná věta "Hele, voni na sebe jenom čumí". Evidentně poprvé v životě viděli v kině něco jiného než "videoklip". (03.12.2003)

Mám rád filmy podle pravidel Dogme - mimo jiné - proto, že jsou věrohodné. Ostatně si myslím, že je to jeden z cílů hnutí - vrátit filmu realističnost, zobrazovat skutečné postavy s jejich skutečnými emocemi. Ve výsledku to pak může být působivé. O Se til venstre... se bohužel nic takového říci nedá. Slibný začátek postupně ztrácí na síle a nakonec je z toho příběh stejně neskutečný jako nějaké holywoodské slátaniny, s hlavní hrdinkou, která má našlápnuto na přední umístění v anketě o nejnesympatičtější postavu všech dob. Vtipný nápad s kapelou (zdroj hudby ve filmu) to nezachrání. (21.12.2009)