Monstrum

Skvělý a povětšinou velmi atmosférický zážitek, který využívá fascinaci daným tématem naplno. Zpracování Dahmerova životního příběhu je precizní téměř ve všech ohledech, navíc podpořeno opravdu skvělými výkony ústřední dvojice Evan Peters - Richard Jenkins. Už trailery lákaly na hutnou, těžkou a špinavou atmosféru, a ta se skutečně přinejmenším v prvních dvou třetinách dostavuje. Autoři však nechtějí šokovat, chtějí navodit nepříjemný pocit z člověka, který může naprosto v pořádku chodit mezi námi, a dělat hrozné věci. Snaha pokrýt celý Dahmerův život je důležitá a efektivní příběhově, avšak některé epizody ve druhé polovině tolik tíživě na diváka již nepůsobí, a jsou výrazně pomalejší než dynamičtější rozjezd. S osobou Dahmera jsem byl obeznámený předem, a můžu říct že tvůrci se opravdu věrně drželi daných skutečností, a kromě výtečných hereckých výkonů je právě toto jedním z klíčů k úspěchu. V rámci kriminálního žánru jde určitě o jeden z nejlepších počinů. Tvůrci však i přes tyto skutečnosti nedokážou udržet tempo a atmosféru po celou délku seriálu, a ve druhé třetině se přeci jen dost vleče. Doporučení si však příběh jednoho z nejhorších sériových vrahů v USA určitě zaslouží. 8,5/10 (28.09.2022)

První dva díly absolutní nadšenost. Zbytek dílů upadl do absolutního stereotypu, bez nějakého napětí nebo jakýchkoliv emocí. Jediný díl, který vynikl byl s hluchým Tonym. Evan byl fajn "záporák", ale více mě nadchla představitelka neodbytné Glendy. Každopádně byl seriál natahovaný. 5 dílů by stačilo bohatě. Ještě lépe jen celovečerní film. (02.10.2022)

Hutná atmosféra od prvních minut. Pomalé tempo, které místy připomíná Zodiaca. Pocity beznaděje, úzkosti a strachu, propojené se vzdálenými zvuky porcujících se lidských těl. Škoda, že tomuto monstru nevydrží síla po celých deset dílů. Hlavně v poslední třetině ztrácí tempo. (26.09.2022)

Původně jsem chtěl napsat nějaký strašně satirický komentář jako jsem to udělal u komentáře k Johnu Waynu Gacymu a Tedovi Bundymu, ale myslím si, že si to zrovna tenhle počin tak úplně nezaslouží. Víš, tihle sérioví vrazi můžou být zobrazeni dvěma způsoby, buďto ve formě real krimi dokumentů, kde se dělají rozhovory se skutečnými obětmi a policisty, nebo se může natočit seriál s dosazenými herci a scénářem. První případ funguje ve valné většině pokusů, kdežto druhý hraný případ prakticky nikdy. Tím se dostávám k jádru věci, protože Monster: The Jeffrey Dahmer Story, je jedna z těch světlých chvilek, kdy je to zkrátka udělané dobře. Myslím si, že je to udělané dokonce tak dobře, že kdyby bylo trochu víc zatlačeno na nějakou policejní linku a ubráno z linky černošské sousedky, mohlo by to připomínat jakýsi spinoff Mindhuntera (i ten soundtrack je ve vyhrocených scénách prakticky identický). Celá šestá epizoda, je topově natočená, sonda do hlavy sociopatického vraha, který se naposledy ohlédne a pak už se naprosto oddá své posedlosti. Jo a to zatmění je taky sick af. No a co samotný Jeff? Taťka si o prášcích během těhotenství může říkat co chce, ale vzít šestiletého syna a učit ho jak pitvat přejeté zvíře je z hlediska naprosto základní psychologie bezpochyby spouštěč pro sériového vraha. I přes občasné k uzoufání pomalé tempo doporučuju. (23.09.2022)

Zneklidňující atmosféra, skvělí herci a originální sonda do života psychouše. Filmařsky bez námitek. Problém mám ale s tím, kolika lidem to může vnuknout tyto myšlenky. Už teď se ví, že sérioví nebo masoví vrazi často než sami začnou, tak uctívají jiné vrahy a číst si o vraždění je pro ně jako koníček. A u tohohle seriálu mám takový nepříjemný pocit, že by tyto myšlenky a pudy mohl některým lidem přiblížit. (05.03.2023)