Réžia:
František FilipScenár:
Jiří HubačKamera:
Rudolf Stahl ml.Hrajú:
Vladimír Menšík, Jana Hlaváčová, Jaromír Hanzlík, Čestmír Řanda st., Regina Rázlová, Josef Vinklář, František Hanus, Iva Janžurová, Vítězslav JirsákObsahy(2)
Hra Jiřího Hubače, vyznamenaná na MTF Zlatá Praha 1977 a na MTF Monte Carlo 1978, patří k nejvýznamnějším dílům české původní televizní tvorby. Dramatický příběh otce, syna a celé rodiny řeší závažný sociální problém, který s sebou přináší nebezpečí alkoholismu. Otec Kára (V. Menšík), hudebník v baru, propadá alkoholu natolik, že to ohrožuje rodinné soužití. Jeho žena (J. Hlaváčová) vidí, jak se partner mění, nemá už sílu znovu uvěřit jeho dalším slibům a opouští ho. Jediný, kdo otci ještě věří, je syn Ondřej (J. Hanzlík). Přesvědčí ho, aby se šel dobrovolně léčit… Předností Hubačova dramatického talentu je hluboký pohled na osudy postav a jejich okolí, schopnost vytvářet živé a pravdivé charaktery. V roli Káry v inscenaci Františka Filipa z roku 1977 vytvořil Vladimír Menšík jednu ze svých nezapomenutelných postav. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (225)
Menšík takový, jaký ho moc neznám. Menšík ve filmu o závislosti, o závislosti vedoucí k úpadku, vedoucí k pádu, ve kterém alkoholik s sebou bere všechny okolo. Závislostí to začíná, pokračuje to chorobným lhaním a závislostí do úmoru zase zakončuje. Jak bylo řečeno ve filmu - člověk se narodí a zemře. Jenomže mezitím buď žije, nebo se postupně zabíjí. Vladimír Menšík, ač televizní herec, ukazuje, že dokáže být hercem mistrovským a pro mě zůstává jedním z mála českých herců, u kterých si dovolím říct, že to jsou Páni herci. ()
Smekám a nejen před panem Menšíkem. Tady ať vytáhnu z klobouku kteréhokoliv herce, byl vynikajicí. Navíc Hubačův scénář a skvělá dramaturgie. Menšíkovo ublížené filozofování dokonalé, stejně jako Řandův veskrze odporný švagr pokrytec. Dobrácký a milující Hanzlík či utrápená Hlaváčová, vše na jedničku. Ale hvězdičku k ní bych rád přilípl Regině Rázlové, její hysterák rozmazlené holčičky byl prostě úžasný. Sice zrovna téhle scéně se mi zdráhalo uvěřit (tedy její motivaci), ale i tak byla nezapomenutelná. Fantastická česká škola filmového umění. ()
Skvělá iscenace fenomenálních tvůrců - takto ve zkratce lze charakterizovat tento televizní film věnovaný alkoholismu. Předchůdce Vláčilova HADÍHO JEDU dává neuvěřitelně velký prostor Vladimíru Menšíkovi. Mýtus o jeho jednostrunném komickém herectví tento vynikající rozporuplný muž tady bourá od základu. Tragédie alkoholika je zvláštním případem neštěstí každého, kdo včas nedokáže zkrotit běsy v sobě a dopusti, aby nad ním nabyli moci. Takto postižení lidé neztrácejí své lidství hned a zcela. O to otřesnější tragédie, o to jímavější dočasná vzepětí a často - s přispěním vyšší moci - i pozitivní překonání nemožných stavů, považovaných za nezvladatelné. Letos je to dvacet let od smrti tohoto giganta naší kinematografie i televizní dramatické tvorby. V IKAROVI - a nejen v něm - postavil sám sobě nejkrásnější pomník. Pomník, který připomíná složitou členitost a nepopiratelnou nadčasovou velikost tohoto bodrého, temperamentního Moravana. ()
Mně teda ani nepřipadalo, že by hlavní postava měla nějaký extra velký problémy s chlastem. Jako sice chlastal, ale zvládal chodit do práce a celkem normálně fungovat. Menšík a vlastně snad všichni herci to zahráli fakt výborně. Jenom mi tak nějak nesedělo, že třicátníci Hanzlík a Rázlová hrajou nějaký skoro puberťáky, který se strašně bojej, co jako budou řikat rodiče, až jim ukážou, s kym si hrajou na doktora. Film má tady hodnocení 92%, takže jsem měl velký očekávání a to se nenaplnilo. Podle mě to zase takovej zázrak nebyl. Prostě dobrý televizní drama bez nějakejch větších ambicí. ()
Mezi všemi těmi na vlas stejnými inscenacemi, které se odehrávaly všechny ve stejných kulisách a hráli v nich stejní herci, Ikarův pád přeci jen vyčnívá. V dobré tradici filmů jako Dnes naposled navázal František Filip na věčné téma alkoholového opojení. Jeho varianta není marná. ()
Galéria (5)
Fotka © Česká televize / Vlasta Gronská
Zaujímavosti (13)
- V době, kdy Vladimír Menšík natáčel tento film, v němž hraje muže pozvolna spadajícího do silného alkoholismu, byl ve skutečnosti již několik let po absolvování protialkoholního léčení. (Kesijop)
- V 22. minúte Kára (Vladimír Menšík) predvádza bravúrne klavírne sólo. Na sebe ma strieborné sako. V ďalšom zábere, ktorý je iba na jeho ruky, vidno rukávy zlaté. V ďalšom zábere má už zase strieborné sako. (mbk19)
- Když Menšík film po natočení viděl, tak mu dojetím nad svým výkonem vytryskly slzy z očí a řekl: „Kruci, to jsem to ale zahrál!“ (raininface)
Reklama