Rekonštrukcia

Vrcholné dílo rumunského filmu natočil Lucian Pintilie podle knihy Horii Patrasca, který byl očitým svědkem popisovaných událostí. Jednodenní historku o dvou mladících obviněných z výtržností, kteří jsou poté nuceni na místě za přítomnosti filmového štábu incident znovu přehrát, se už ze svojí podstaty více nabízí zpracovat do podoby filmu. Vyjádření k despotickým, opresivním praktikám totalitního režímu je tu zároveň komentářem estetických imperativů socialistického realismu, který nahlížel umění jako v první řadě užitkové, návodné a bezvýrhadně sloužící stranou prosazovaným idejím. Formálně odvážný snímek přetváří události v něco víc než jen izolovanou tragickou frašku: důmyslné využití zvuků/ruchů bouřícího obecenstva sledujícího fotbalové utkání (nacházející se kdesi na pomezi diegeze) dává jednotlivým momentům nečekaně silný náboj. Přestože se děj odehrává na odlehlém místě, je nám neustále připomínáno, že je doslova veřejnou arénou – kolbištěm společnosti. (19.01.2013)

LFŠ 2011 | Zřejmě Pintilie v nejlepší formě. Jednotný, realistický, československou novou vlnou 60. let ovlivněný snímek o nekomunikativních vztazích mezi lidem a mocipány. Staví se tady na kontrastu jednak rozdělením filmu na dvě části a jednak supervtipnými pasážemi, které brzy vystřídá kruté vyznění. Komunikativností film jak šitý pro kluby. 4,5* (31.07.2011)

„Nebezpečný“ divadelní a filmový režisér Lucian Pintilie, jenž byl v éře Ceauceşcova režimu v pozdějších letech nucen zkoušet štěstí v exilu, adaptoval bezútěšnou novelu Horii Pătrașcu, jež portrétuje v nelibém světle mimo jiné praktiky nátlaku stranických příslušníků a nemožnost nasadit prohnilému komunistickému systému jakkoli lidskou tvář. Ve snímku, zachovávajícím jednotu prostoru a také zhruba dvouhodinového časového rozpětí, je dvojice mladíků přivezena zpět k venkovské železniční stanici, aby zde za stálé bezohledné, až absurdní buzerace prokurátora, policisty, svého školního profesora a filmařského miništábu byla donucena rekonstruovat svůj přečin v podobě opilecké výtržnosti v místním bufetu, pro účely výchovného filmu. Precizní, stupňované dílo je ve výsledku mrazivou studií nechuti, nedůvěry, postupných rozkolů mezi mladíky i zmatečné stádnosti davu (fotbalových fanoušků) a především dopadu tvrdého psychického nátlaku, jenž vede až k nechtěnému krutému závěru. V dané době skandální a posléze trezorový snímek – jemuž však dnes patří ve volbě nejlepších rumunských filmů historie po právu nejvyšší příčka – je dalším z těch intenzivních, ostrých balkánských děl, jež mezi soudobou československou tvorbou 60. let (a nejen této éry) v podstatě nenajdeme. (03.01.2013)

Pokud jsem dal Formanovi za první české filmy pět hvězd, pak tady nemohu váhat. A to i když zníněné Formanovy filmy jsou zábavné, a tady si to divák musí protrpět. Je to ale jedna báseň: nápad, scénář, řežijní vedení postav (nejen hlavních, ale i vedlejších, od mladé dívky v bikinách, zmateného učitele, až po horský potok a rozletivší se husy), zvuk (fotbal, popmusic) a - a asi především - " la morale de cette histoire" (moji Rumuni tomu rozumějí)... (13.08.2014)

Prostý příběh podaný velice civivilně. V popředí není velká akce, hodně místa dostává síla okamžiku vystižená dokumentární kamerou. Postrádala jsem ten kousek navíc, něco, kvůli čemu bych chtěla pustit si film znovu. Rozhodně pozoruhodný snímek, který stojí za vidění. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (23.04.2015)