Saltburn

Saltburn je falešný hráč. Celou dobu nakládá kinky bizáry, moc to nedává smysl v intencích reálné psychologie, ale vy to tomu odpouštíte, protože - jak řekla kamarádka: "AaaAAAaaeeeeAAAAeeee, Jacob Eloordiiiii!" A pak na konci v posledních pěti minutách film přeřadí rychlost a najednou se snaží být chytřejší a šokovat vás nějakým psychologickým twistem. A asi záleží, jestli mu to sežerete, že to bylo poctivě připravené a budované. Já spíš ne, a souhlasím, co tu píše kolega*yně dO_od: All style, no substance. (03.02.2024)

První film kterej Emerald Fennell režírovala Promising Young Woman(2020) mě až tak nezaujal. Saltburn už je ale jiný kafe. Ikdyž přiznávám, že když snímek vylezl(spatřil světlo filmovýho světa) nevěnoval jsem mu vůbec žádnou pozornost. Moji pozornost získal až poté co jsem dostal tip od uživatelky Ratchetka za což jí tímto děkuju jelikož sám bych se k němu asi jen stěží dokopal. Film jako takovej komentovat nebudu to už třeba pěkně a trefně vystihl filmovej kolega darkrobyk. Já jen dodám, že jde o kousek kterej rozdělí diváky na dvě poloviny. A to na ty, kterým se film líbit bude a na ty, kterým film nesedne. Já patřím do té první skupiny a kvality filmu oceňuji na 4hvězdy. (04.01.2024)

Druhé filmy režisérů a režisérek, kteří za své prvotiny shrábnou oscarová ocenění a nominace, bývají vždy napjatě očekávány, v případě Emerald Fennell pak může být řada lidí nepříjemně šokována, že Saltburn je v podstatě brak. Degenerovaná travestie bez životných postav, jejichž chování nemá mnoho společného se skutečností, zato se spoustou na první signální provokativních scén. Vadí to? Mně vůbec. Protože takhle načančaný a formálně vyšňořený brak nevídáme často. Jeden z nejstylovějších filmů roku, na druhou stranu si dokážu představit, že pustit si ho v jiné náladě, mohl by mě dost intenzivně štvát. (23.12.2023)

Emerald Fennell je prostě paní režisérka a nemůžu se dočkat na další její počiny, protože mě opět naprosto dostala. Nejhorší je, že jsem postavu Barryho Keoghana chápala a vlastně jsem s ním i soucítila bez ohledu na to, co všem udělal. A přesně tohle Emerald prostě umí. Je to slabší než její prvotina, to rozhodně, ale kvalitu, gradaci, moment překvapení to pořád má a dokázala si to udržet. (19.02.2024)

Příjemná nečitelnost, kdo je (je-li) v excentricky snobském zámeckém přepychu anamorfní patologický lhář či sexuálně vyšinutý manipulátor v jednom, se s blížícím koncem žánrově drolí a pointa zanechává spíš prázdno, jelikož psychologické jemnokresby talentovaného pana Ripleyho nedosahuje. Fantastický Barry Keoghan a ambiciózní Emerald Fennell to dohánějí stylově opulentní dekadencí někdy až za hranou samoúčelnosti ("artový" formát 4:3) – kdesi mezi 3 až 4 *. (25.04.2024)