Onibaba

Než se poprvé objeví maska, šustí rákosí a mladá, stará, nebo muž v něm pobíhají. Otowa měla v té době 39, což je samozřejmě znát především ve chvílích, kdy se obnaží. V kontextu toho, že Sató byl o pouhé tři roky mladší, je skutečně těžké přijmout jeho odmítnutí matky, neboť se mu jeví příliš stará. Onibaba pomalu zoufale šumí, ukazuje rozklad osobností až na samu animální podstatu. Jenže film se odehrává ve středověku, kdy život člověka neměl další záhyby. Podstata by zřejmě více vynikla, kdyby byl snímek situován do období II. světové války. Ale zpět k masce. S jejím zjevením se poprvé ve filmu začíná něco dít. Šedá nuda koloběhu jídla, spánku a shánění jídla je poprvé narušena mužem v masce. Na můj vkus přichází maska na scénu velice pozdě. I když díky její existenci následně dojde na několik náznaků hororových scén, nedokáže to rozčeřit stojaté vody filmu. Nesnáším stereotyp, ať již je reprezentován opakováním klišé v popcornových snímcích, nebo zobrazením šedé rutiny v artových filmech. Onibaba se tak v mých očích zařadila po bok Děrsu Uzala a Playtime. (24.12.2022)

Tak to bol opäť zážitok porovnateľný s tým, ktorý som mal pred päťdesiatimi rokmi, keď som Onibabu videl premiérovo. S Kanetom Šindóom sa mi v mysli spájajú dva filmy - Ostrov, na ktorý sa už príliš nepamätám a Onibaba, ktorú som mal možnosť vidieť opakovane. Nie som fanúšikov hororov a mysterióznych filmov a nemyslím si, že by mala byť zaradená do takých škatuliek Podľa mňa je to film o tom, ako následky vojny deformujú ľudské správanie a rôzne nadstavby, ako morálka, česť, spravodlivosť atď. strácajú zmysel. A čím je situácia horšia, tým je správanie tých, čo prežili, prízemnejšie, živočíšnejšie, účelové. Všetko sa podriaďuje snahe prežiť za akúkoľvek cenu. Kaneto Šindó dokázal o tom nakrútiť film a stačilo mu k tomu tŕstie, zopár hercov a deju primeraná hudba. A výsledkom je, okrem iného, aj to, že tento film mám zaradený v stovke najlepších. (02.10.2018)

Jáma. Hluboká a temná. Její kletba přetrvala z dávných časů.....Věru pěkné intro. Okamžitě se mi vybavilo dílo českých klasiků. A chca nechca jsem se pobaveného šklebu nezbavil až do finále, což asi nebyl záměr tvůrců. Pro mě je to prostě " too old, too cold." http://www.youtube.com/watch?v=5o4O1lFHC0M (10.10.2010)

Hororové inferno sa nám tu rozpúta až v posledných minútach. Teda hororové z určitého uhlu pohľadu. To pred tým je sondovanie každodenného života dvoch opustených žien, ktorých zárobková činnosť je dokonalo protizákonná ( vraždy, krádeže ). A do toho muž z nástrojom, ktorý ( nechtiac ) obidve poštve medzi sebou. Remeselná stránka snímku je ocenenia hodná a je len veľká škoda, že sa dielo viac zaujíma o psychologickú drámu, než o čistokrvný strašidelný film ( aj keď mnohé pasáže niesu od toho ďaleko ). (19.07.2017)

SPOILERY. Zdravím Morien. Pozoruhodné, v důležitém bodě opoziční interpretace filmu nabízejí Artran a Vypravěč. Ta Artranova je mi "odvážná", protože jako zápecní Evropan to samozřejmě vnímám přesně naopak - primitivně dle schématu hřích - trest (pěkně lapidárně u Hičiho, pekelně u tchýně, otevřeně u snachy, ostatně viz v zajímavostech o předlohové legendě). Totiž, i ten přeskok vnímám stále v tomto smyslu. Jenže - jak cituje Morien a jak rozjímá ve svém komentáři Ketri (kterou ovšem musím upozornit: ano, nejen dají, středověk není pravěk) - to první, co ve filmu vidíme - to je obyčejná scéna z druhé strany "velkých dějin" - to jsou ty "malé dějiny", o nichž ty velké vědí, ale jen tak naokraj, bez zřetele. Tady se zřetel obrací - velké dějiny jsou jen lhostejným pozadím těch malých. Médium je totéž - válka. A ta několikrát výslovně zdůrazněná lhostejnost je vzájemná. Vojáci zabíjejí a jsou zabíjeni. Když si dám dvě a dvě dohromady, musím dát Artranovi za pravdu. To, co se ve filmnu děje, je do jisté míry jen východiskem. Jeho látkou je jáma, o jejíž hloubce viz Vyprávěč. (31.08.2016)