Onibaba

Tento film je dôkazom, že geniálnemu režisérovi napriek nízkemu rozpočtu stačí iba jeho fantázia a čas na rozmyslenie, aby nás svojím majstrovstvom dokázal presvedčiť o tom, že aj na pustatine s troma hercami dokáže natočiť veľkolepý snímok. Famózne dielo, ktoré je viac sociálnopsychologickou drámou ako hororom, s nádhernou Jitsuko Yoshimura a dychberúcou atmosférou najmä v posledných desiatich minútach. Vycibrená kamera so zábermi v chatrči a na mesiac, sú práve tie chvíle, kedy si kamera najlepšie rozumie so svetlom a tieňom. Mystické obrazy rákosia, samurajova maska a nočné scény v daždi s výborne hrajúcou Nobuko Otowa sa vám navždy zaryjú do pamäte. (25.01.2015)

Odkiaľ vietor fúka, tam sa tráva ohýba. Teda aj takto sa dá behávať cez trstinu za jedným miniatúrnym japonským penisom! Film v duchu "návrat k jednoduchosti", veľmi efektívny a záživný. K tomu jama veľká ako studňa v Sparte a stará kazimrdka, čo nedopraje nikomu nič, ani len holý život. Japonské dejiny boli surové a ja sa dnes tým trom miliónom Japoncov, čo celé roky vôbec nevychádzajú z bytu, ani trochu nedivím. V spoločnosti odchovanej na takejto brutalite by sa aj zo mňa stal vďačný hikikomori. (15.07.2017)

Minimalistický snímek oplývající nádhernou širokoúhlou kamerou a hudbou, která vytváří pohanskou a mýtickou atmosféru. Některé momenty překvapí svou syrovostí a brutalitou, nebo erotičností. Každopádně silný příběh, ve kterém mimo jiné hraje velkou roli větrem se pohybující rákosí, hypnotizující každé lačné oko prahnoucí po kvalitní japonské kinematografie let šedesátých. Věřím, že u nás to v kině tenkrát mezi záplavou budovatelských filmů musel být zážitek a hotové zjevení. (27.11.2019)

Trochu jsem si naběhl. Očekával jsem jeden ze "101 hororů, které musíte vidět, než umřete", a ono je to spíš psychologické drama, u kterého se to ve zdejších komentářích hemží výrazy jako "metaforický", "pseudoaxiom", nebo "analýza lidské pudovosti". Film je to silnej, kamera je naprosto výborná, hudba působivá a 100% funkční, herci super, atmosféra taky byla..., jen jsem chtěl jinej šálek čaje. Až bude nálada, mrknu na to jinýma očima a třeba nějakej bodík přihodím. (13.04.2010)

SPOILERY. Zdravím Morien. Pozoruhodné, v důležitém bodě opoziční interpretace filmu nabízejí Artran a Vypravěč. Ta Artranova je mi "odvážná", protože jako zápecní Evropan to samozřejmě vnímám přesně naopak - primitivně dle schématu hřích - trest (pěkně lapidárně u Hičiho, pekelně u tchýně, otevřeně u snachy, ostatně viz v zajímavostech o předlohové legendě). Totiž, i ten přeskok vnímám stále v tomto smyslu. Jenže - jak cituje Morien a jak rozjímá ve svém komentáři Ketri (kterou ovšem musím upozornit: ano, nejen dají, středověk není pravěk) - to první, co ve filmu vidíme - to je obyčejná scéna z druhé strany "velkých dějin" - to jsou ty "malé dějiny", o nichž ty velké vědí, ale jen tak naokraj, bez zřetele. Tady se zřetel obrací - velké dějiny jsou jen lhostejným pozadím těch malých. Médium je totéž - válka. A ta několikrát výslovně zdůrazněná lhostejnost je vzájemná. Vojáci zabíjejí a jsou zabíjeni. Když si dám dvě a dvě dohromady, musím dát Artranovi za pravdu. To, co se ve filmnu děje, je do jisté míry jen východiskem. Jeho látkou je jáma, o jejíž hloubce viz Vyprávěč. (31.08.2016)