Onibaba
Onibaba
Onibaba
Réžia:
Kaneto ŠindóScenár:
Kaneto ŠindóKamera:
Kijomi KurodaHudba:
Hikaru HajašiObsahy(1)
„Příběh dvou žen, které ztratily lidskou tvář“ – pod tímto plakátovým heslem se objevil snímek Onibaba v našich kinech již v roce 1967. Ústředními postavami brutálně syrového příběhu z feudálního japonského středověku jsou dvě venkovské ženy, tchýně a snacha, žijící v pustině zarostlé rákosím, a jejich potenciální milenec. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (130)
Ako vidieť, japonskú kinematografiu nezastupuje len Kurosawa a jeho samurajské eposy a tento nie natoľko známy film je toho výborným dôkazom. Režisér Kaneto Šindó so skvelým hereckým triom majstrovsky vytvára skľučujúcu a znepokojivú atmosféru cez rozprávanie o ľudských hodnotách. Film má strhujúci začiatok a koniec, o niečo slabší prostriedok ale nikdy nezačne nudiť aj preto, že režisér kladie veľký dôraz na detail. Onibaba je tak dokonale zhudobnená a má i bravúrnu technickú stránku hlavne čo sa týka kamery, nasvietenia a strihu. Do spomínaného hororu (či šialenstva) spadáva film hlavne v scéne v jame a potom záverečných dokonalých 10 minút a ešte dokonalejší posledný záber. Príslovie ,,kto inému jamu kope sám do nej padá" je tu podané z trocha iného pohľadu. ()
Zlá doba nutí ke zlým činům. Celková zoufalost prostředí, je základem výborné atmosféry celého filmu. I když život má v těchto místech, pro někoho těžko pochopitelný, nicméně jasný smysl, existují touhy a žádosti (hlavně tělesné) pro které může člověk rozbít i "přátelství", nutné k přežití. To poté vede k dalším, ještě zoufalejším činům. Náročný, ovšem jedinečný snímek. ()
Minimalistický snímek oplývající nádhernou širokoúhlou kamerou a hudbou, která vytváří pohanskou a mýtickou atmosféru. Některé momenty překvapí svou syrovostí a brutalitou, nebo erotičností. Každopádně silný příběh, ve kterém mimo jiné hraje velkou roli větrem se pohybující rákosí, hypnotizující každé lačné oko prahnoucí po kvalitní japonské kinematografie let šedesátých. Věřím, že u nás to v kině tenkrát mezi záplavou budovatelských filmů musel být zážitek a hotové zjevení. ()
Jeden z nejslavnejsich filmu Kanetoa Shindoa jenom dokazuje jakym uzasnym tvurcem reziser prave je. Na male plose pribehu nam za pomoci neuveritelne pusobive lokace, hudby, vizualniho ztvarneni, predstavuje symbolicke dilo ktere divaka privede k zamysleni nad lidskou podstatou. (Artran-skveli komentar.) ()
Tento film je dôkazom, že geniálnemu režisérovi napriek nízkemu rozpočtu stačí iba jeho fantázia a čas na rozmyslenie, aby nás svojím majstrovstvom dokázal presvedčiť o tom, že aj na pustatine s troma hercami dokáže natočiť veľkolepý snímok. Famózne dielo, ktoré je viac sociálnopsychologickou drámou ako hororom, s nádhernou Jitsuko Yoshimura a dychberúcou atmosférou najmä v posledných desiatich minútach. Vycibrená kamera so zábermi v chatrči a na mesiac, sú práve tie chvíle, kedy si kamera najlepšie rozumie so svetlom a tieňom. Mystické obrazy rákosia, samurajova maska a nočné scény v daždi s výborne hrajúcou Nobuko Otowa sa vám navždy zaryjú do pamäte. ()
Galéria (60)
Fotka © Tokyo Eiga Co Ltd.
Zaujímavosti (8)
- Scénář filmu je založen na prastaré budhistické pověsti „A mask with flesh scred wife“, ve které stará zlá a hříšná tchýně brání své cudné a čestné snaše v návštěvě místního chrámu tím, že ji straší s pomocí na obličej nasazené masky démona. Plán ovšem ztroskotává na nezdolné zbožnosti snachy a sám Budha potrestá tchýni tím, že masku démona navždy spojí s jejím obličejem. Původní náboženská rovina pověsti je ve filmu rafinovaně převedena do touhy snachy po sexuálním spojení s kamarádem jejího mrtvého manžela. [Zdroj: homecinema.thedigitalfix.co.uk ]. (alonsanfan)
- Onibaba je stvoření z japonského folkoru, které vypadá jako stará žena, ale ve skutečnosti je to Yokay, což je démon, duch či monstrum, které se živí lidmi. (alonsanfan)
- Pro natáčení nebylo snadné najít rozlehlá pole trávy susuki, protože se jich již moc nevyskytovalo. Režisér vyslal své asistenty a ti jedno takové objevili nedaleko řeky. Štáb se na místo přestěhoval a po dobu natáčení zde žil. Platilo pravidlo, že kdo místo pustí, nedostane zaplaceno. Natáčet se mohlo jen ve dne, protože v noci se řeka rozvodňovala. Noční scény se točily tak, že se pomocí zástěny blokovalo sluneční světlo. (Cherish)
Súvisiace novinky
LFŠ 2006: Let č. 93 a iné pecky
Organizátori 32. ročníka Letnej filmovej školy v Uherském Hradišti predstavili v stredu 12.7. definitívnu verziu programu, takže môžme pokojne vyhlásiť, že ukrýva skutočne zaujímavé perly - stačí sa… (viac)
Reklama