La controfigura

Tak toto vyloženě prosluněné letní giallo bylo určitě velmi sexy, kvalitně obsazeno, nejen mladými a velmi přitažlivými herci (nahá 21-letá Ewa Aulin ve filmu jako hloupučká a naivní sexy-girl, nebo playboy Sorel jako manžel, jinak očividně ve skvělé fyzické kondici, ve filmu vykreslen jako flákač žijící z otcových peněz), ocenil bych malebné prostředí kde film odehrával (například Maroko a krásné klidně pláže), dále docela dobrou snovou atmosféru, ale bohužel scénář-příběh, který se pohybuje tam a zpátky v čase mezi objektivní realitou a fantazií, kde je tu cítit i trochu toho noiru, hlavně na začátku nebo Hitchcocka ke konci, a který je složen převážně s flashbacků-jde o jakousi rekonstrukci vzpomínek a posledních chvilek a událostí mladého člověka, předtím než byl zastřelen, ano, trochu mě to připomnělo jiný film kde hrál taky hlavní roli Sorel, "La corta notte delle bambole di vetro", těch filmů na toto téma bylo určitě víc, a některé z nich jsem určitě i viděl, ale jiné názvy si teď bohužel nevybavím, mě tentokrát moc neoslovil a nepřesvědčil, celé to bylo místy takové nesouvislé, nesourodé, zmatené, pomalé, bez větších emocí a napětí, poněkud uspěchané finále pro mě bylo spíše zklamáním, ale film je jinak docela příjemný a určitě pro někoho i zajímavý, snímek má ten dar udržet diváka ve střehu, a v jakési zvědavosti, třeba už jen díky vzájemné motivaci všech zúčastěných postav (sexy matka v nejlepších letech, její dcera a tchán). Trovajoliho chytlavá hudba je výborná, ale jinak doporučuji spíše jen fandům 70s taliánské žluté. Od Girolamiho nakonec doporučím přeci jen to poliziesco, ve kterém byl daleko lepší a evidentně i doma:-) (07.11.2011)

Giovanni žárlí na každého, kdo se k Lucii přiblíží. Když se objeví Eddie, vyznávající svobodu hippies, je doslova posedlý tím, že ho s ním bude Lucia podvádět. Lucia je koketa a asi jí moc nedochází, co se Giovannimu  honí hlavou. A do toho všeho přijede její matka. Giovanni se do ní zblázní, ona se pro změnu zblázní do Eddieho. Retrospektivní vyprávění nemá ucelenou linii, protože Giovanni si představuje různé situace, co se pak volně prolínají s jeho skutečným životem. Nechybí v nich prudká vášeň ani vražda. Pointa je nečekaná nejen pro Giovanniho. Tedy v té zakalené mořské vodě člověk chvílemi nevěděl, na čí holý zadek se vlastně dívá. Jinak drama o vášni a nenaplněné lásce tak, jak to Italové umí. Samozřejmě hudba je vynikající a důležitou složkou filmu. Mohl být drsnější, ale zase nahotou nešetří. 3,5* zaokrouhluji nahoru. Pro dnešního diváka však tenhle film asi moc nebude. (12.04.2024)

Kolegové to vyjádřili správně. Skvělá hudba tvořící atmosféru, krásná Aulin (bohužel se svléká jen na začátku) a neméně pěkná Bosé (ukáže jen bradavku), a trochu podivný děj. Jdeme jím retrospektivně, a pokud si zvyknete na přeskakování několika časů, dá se v tom vyznat. Nekvalitní DVD kopie byla převedena z 35mm filmu a obsahuje dokonce scény viditelně z jiného zdroje (jiná saturace, jakési arabské titulky natvrdo v obraze). Hudebně i obrazově jasná nezaměnitelná sedmdesátka. (14.03.2013)

Frank (Jean Sorel) je v úvodu filmu několikrát postřelen a jak se říká, že těsně před smrtí se člověku odehraje celý jeho prožitý život, i Frankovi se „přehrávají“ určité momenty z jeho života, které tvoří příběh filmu a divákovi vysvětlují, proč by měl zemřít… K žánru gialla mi retrospektivní vyprávění příběhu příliš nesedí (je ještě např. v La corta notte delle bambole di vetro), podle mne mu ubírá na napínavosti a zajímavosti. Jedná se tak o naprosto nepřekvapivou záležitost, ani při druhé „opravné“ projekci jsem se u filmu nedokázal příliš bavit. Od režiséra Romola Guerrieri-Girolamiho jsem krom tohoto filmu viděl ještě Il Dolce corpo di Deborah, které z průměru také nevybočuje. (26.03.2010)