Pod slnkom Satanovým

Stejnojmenný Bernanosův román jsem si dosud nepřečetl a tak můj komentář je rozpačitý. Tento film ve mne rozhodně nezanechal jednoznačně dobrý dojem jako Deník venkovského faráře. Nevím však, je-li to chyba Bernanose, moje - nebo režiséra Pialata...Ale za shlédnutí to rozhodně stojí. Gerard Depardie jako kněz, trápený Satanem, hraje velmi věrohodně. (02.01.2009)

Je fajn vidieť znova minimalistický francúzsky film bez dôrazu na dej v bressonovskom štýle 50. rokov. Všetko sa odohráva v dušiach a mysliach protagonistov, ich trýznenie je hýbateľom filmu. Lenže mňa by Pod slnkom satanovým zaujalo asi viac vo forme divadelnej hry. Alebo som ho mal vidieť v aspoň v kine. Donissan sa na rozdiel od "vidieckeho farára" s okolím rozpráva, je interaktívny, avšak jeho utrpenie je rovnaké. No že je náš svet v područí Satana, to je myslím každému jasné, lenže tým Satanom sme my, ľudia. Asi preto ma nedokážu podobné sebatrýznivé a na Boha orientované filmy naplno zaujať. Jednoducho nie je koho metafyzického obviňovať, obviňujme samých seba. I v prípade, že existuje. (25.11.2014)

...už si to moc nepamatuju. Ponuré, čistá deprese, člověk pořád ani moc neví, na čem je (což není na škodu). Adaptace jednoho s nejlepších Bernanosových románů. Příběh faráře pokoušeného ďáblem. Ani nevím, kdo nakonec vyhrál... - - - - - - 18. 6. 2012: Skvělý film, po formální stránce něco nevídaného.. (18.06.2006)

Spirituálna cesta človeka za duševnou obrodou alebo jeho duševný rozklad v spojení s tragédiou života? Inteligentný, ale pre bežného diváka pomerne náročný film, plný dlhých dialógov a zložito vytváraných myšlienok. To všetko dohromady spolu so všadeprítomnou pochmúrnou, šedivou atmosférou vo mne vzbudilo pocit dusivého, mysteriózneho tajomna, ktoré vo filmoch vídam iba zriedka, a to sa cení. 80/100 (08.10.2015)

Ani po 93 minutách Pialatova filmu netuším, jestli existuje ráj. Ale že existuje peklo, o tom vůbec nepochybuji. Pociťoval jsem ho každou minutu, kterou jsem s tímhle výtvorem strávil, a hluboce, opravdu hluboce, toho lituji. Gérard Depardieu z doby, kdy byl ještě v kondici a v podstatě na vrcholu tvůrčí dráhy, Sandrine Bonnaire ve věku, kdy člověk chápe, proč se stala miláčkem francouzských režisérů, a za ty dva je jedna hvězdička. To ostatní mluví v jiné řeči, které sice místy rozumím, ale ta místa mě štvou ještě víc než zbytek. Sandrine se v jedné scéně, kde se střetne s Gérardem, říká, že si nemají co říct. O filmu a mé maličkosti platí totéž. Celkový dojem: 20 %. (09.11.2014)