Môj strýko z Ameriky

První film s Alainem a jsem v rozpacích, protože je to jeden z těch svojských režisérů, kde se vám jeho filmy budou líbit a nebo je hodíte do koše s tím, že to není nic pro Vás. Takhle jsem to cítila já. Zvláštní zajímavý proletenec vztahů, který se postupně rozvíjí a kde se mně osobně líbily vsuvky s Jeanem Gabénem. Zkusím ještě nějaký jiný film s tímto režisérem a pak se rozhodnu. Zatím lepší trojka.......zatím..... (02.04.2017)

Tak toto je pravy art -takyto Resnais ma byt, takto sa maju tocit artove filmy. Pacila sa mi myslienka : Pre bytost je jedinym druhom byti existovat - potreba jedla, pitia, spanku - udrziat si strukturu, udrzat sa pri zivote, bez toho nie je bytie. Co ma napadne, ked sa povie ludia ? vyrachtane kurvy .....kazdy si ide sam za seba, bez ohladov a bezcitne. Spat vsak k Resnaisovi. Reziser tu rozvija pribeh 3. fiktivnych postav, kde si kazda jedna podla seba a hlavne za seba. Takto ma vyzerat pravy art, pre mna spolu s Prozretelnosti 1977 je toto najlepsi Resnais . 88 % (02.10.2018)

Poněkud chaotický film, který bylo velmi náročné sledovat a neztratit se v těch střizích mezi jednotlivými protagonisty nejen v přítomnosti, ale i v jejich minulosti. Už úvodní představování jednotlivých lidí bylo těžko zapamatovatelné, takže mi z toho nakonec vznikl docela velký guláš a byl jsem schopen vnímat jen různé jednotlivosti. (12.01.2008)

Celkem vzato příjemný edukační intertextuálně laděný postmoderní film, zakládající se nejen na Laboritově evoluční psychologii, či teorii chování, ale vůbec na fungování našeho mozku. Stále novější (stále ovšem jen rudimentární) poznatky nás více a více utvrzují v tom, že to, čemu říkáme "já", je pouze vazalem vlastního mozku. - Zajímavý byl i jiný pokus (ne zde): Člověk měl stisknout stopky, kdykoli si zamane. Když je stiskl, zjistilo se, že mozek k tomu dal příkaz už o "něco" dříve, tj. vyřešil tento problém sám. - V tom smyslu má ovšem i "umělá inteligence" svůj smysl.... Shodou okolností jsem viděl film znovu, zvedl hodnocení a ocenil i jemný vtip, který celou tuto eskamotáž provází. (19.03.2016)

Za jakým účelem píšu tento komentář? Co tím sleduji? V uspokojení které ze svých tužeb doufám? Člověk je tvor sobecký, sebestředný a bezohledný. Ostatní lidé jsou pro něj pouze schody k jeho úspěchu. Kdesi v nitru je asi opravdu každý egocentrikem. Také Henri Laborit, vědec a vypravěč příběhu, dodávající tomuto dramatu sociopsychologický přesah. Prvních třicet minut jistě mnohým připomene Amélii, resp. její alternativní verzi, kterou nenatočil snílek, nýbrž logik. Postavy nedostávají žádný prostor k „volnému“ vyjádření, veškeré dění shrnují jejich „to jsem já a tohle mám rád“ monology mimo (velmi svižně stříhaný) obraz. Mít film hodinu a být celý koncipován takto, žasnu nad Resnaisovou genialitou. Tato dlouhá a zábavná část je bohužel jenom úvodem ke vcelku konvenčnímu dramatu. Po předchozí „přednášce“ jej sice nelze vnímat jako kteroukoliv jinou vztahovou studii (nikdo nic nedělá bezdůvodně a my víme proč), ale lehké žánrové osvěžení, nespočívající jenom v zakomponování Laboritových teorií, by místy zdlouhavým, stokrát slyšeným dialogům prospělo. Za originální pokus o prolnutí fiktivního dramatu a (laboratorně) ověřených faktů Strýček tak jako tak zaslouží nadprůměrné hodnocení. 80% (11.10.2008)