Athena

Začátek má drive a jeden fakt kouká jaké veletoče dnes už dokáže kamera "na jeden záběr". Pak to ale postupem času upouští od toho sympaticky syrového naturalismu (byť nadsazeného) a přechází to do jakési přiblble schématické "pseudoantické tragédie", která diváka ubíjí nesmyslným jednáním snad všech zásadních postav.. Miserables sice taky zbytečně sklouzli od hypernaturalismu k příliš schématickému dějovému oblouku, ale aspoň se tenkrát vyhnuli nějakému tlačení na osudovost a plošné lobotomii postav. EDIT: Tak ty uvozovky jsem tam mrdnul špatně.. On to je fakt jeden záběr. (01.10.2022)

S velkým obrazem a zvukem mi občas padala čelist. 97 minutový videoklip nedal vůbec, ale vůbec vydechnout. Připomnělo Bloody Sunday (hello Paul Greengrass) a dokumentární filmy, které se promítají v rámci Jednoho světa, třeba Winter on Fire, taky na Netflixu btw. Nebo posledních patnáct minut 1917, což v Atheně je teprve začátek. Z tlaku tohodle zážitku bych se v kině ještě klepal. Zvuk duněl, šlehal záblesky, vystřeloval ušní bubínky, hudba šlapala a kamera dělala neskutečné psí kusy. Poklona, protože herci tam naprosto přirozeně ustáli běhající, skákací, davové a násilné scény bez střihu a na jejich tváři se nedal poznat ani záchvěv napětí nebo pochybností. Filmu maličko chyběl přesah a hloubka postav, ale to je jako vyčítat Predátorovi, že se nezabýval klimatickou změnou a že Arnold neřešil své traumata z mládí. Gavras to takhle natočit od samého začátku očividně chtěl. Tedy maximálně na efekt a prožitek mezi všemi zúčastněnými stranami a to tělo na tělo, zblízka, bez příkras s namířenou zbraní na hlavu "pitomého pětiletého kluka" ve dveřích výtahu. Podařilo se mu to beze zbytku. Dlouhé záběry vtahovaly do děje jako černá díra a nepustily do závěrečných titulků. Film ve mně rozhodně vyvolal zájem o kontext násilí a chaosu, který má očividně pro nás nepředstavitelný rozměr - a ten rozměr jsme teď mohli audiovizuálně trochu lépe poznat. Jak se s tím Francie vyrovnává je na jiný dlouhý večer. (14.10.2022)

Romain Gavras je známy najmä ako režisér hudobných a častokrát aj kontroverzných videoklipov. Jeho tretiu celovečernú snímku Athena (2022) by sme mohli označiť za mladšieho súrodenca filmov dánskej Shorty (2020) a francúzskych Les Misérables (2019). Mimochodom, spoluscenáristom Atheny je aj samotný Ladj Ly, režisér spomínaných Bedárov, čo je vo filme aj patrične cítiť. Potom, čo prišlo na sídlisku Athena k tragickej smrti 13-ročného alžírskeho chlapca, údajne zapríčinenej samotnými policajtami, sa v jednej z no-go zón parížskeho predmestia začína rozpútavať vojna. Traja bratia obete zaujmú k udalosti, ktorá by ich mala ešte viac spojiť, celkom odlišné stanoviská, čím sa medzi nimi začína budovať neprekonateľná priepasť. Karim (Sami Slimane) je plný nenávisti a silne poháňaný pomstou, vojak francúzskej armády Abdel (Dali Benssalah) sa naopak snaží o zmiernenie situácie a pomáha s evakuáciou rodín. Známy díler, najstarší Moktar (Oassani Embarek) v prvom rade rieši záchranu svojho biznisu.Diváka do deja okamžite vtiahne hutná atmosféra a poriadne dynamické 12-minútové intro, brilantne natočené na jeden záber. Až na pár momentov, kedy tempo trošku poľaví, ide o intenzívnu pohlcujúcu (doslova) a pekelnú jazdu s neuveriteľnou kamerou, ktorá ľahko navodí autentický pocit, že ide o život aj vám. Cítite, že sa schyľuje k absolútnej tragédii a zároveň cítite absolútnu beznádej v jej zvrátenie. Vzduch fiktívneho sídliska Athena je doslova nasiaknutý nenávisťou a vzburou, Sami Slimane podáva fantastický výkon, hoci nemá s herectvom žiadne predošlé skúsenosti. Pokiaľ ste videli vyššie spomínané snímky, nájdete tu mnoho spoločných čŕt, no i tak má aj samotná Athena stále čo ponúknuť. (13.10.2022)

Pojídači dávek vs. francouzští těžkooděnci. Nic víc v tom vlastně není. Úvodní scéna s přepadením policejní stanice je luxusní a tempo si film udržuje prakticky po celou dobu. Jen po čase začne být všechno to bouchání, hulákání a házení čehokoliv poněkud monotónní. Ten chybějící příběh prostě absenutje, byť je tu snaha zasadit celýt ten bordel do rámce rozhárané rodiny, kdy se několik bratrů ocitne na různé straně barikády. Ocenění si zaslouží herci a  kameraman, ale na podobně laděné filmy z francouzského předměstí Gavrasovi něco schází. Ale i tak se jedná o slušnou práci. 60% (16.10.2022)

Romain Gavras ukazuje, že je aktuálně jedním z nejlepších klipařů. To dokazuje v naprosto frenetické jízdě, která trvá zhruba první půl hodinu. Jeden z nejlepších začátků filmů, které jsem kdy viděl. Šíleně efektní scény s kamerovými průlety, které by mohl kde kdo závidět. Bohužel film má ale 100 minut a dojde mu velice rychle dech. Postavy nemají téměř žádný vývoj a dějově se také nejedná o nic extra zajímavého. Takže se nedaří napodobit nedávné Bídníky. Velká škoda, ale beru Athenu jako velký příslib do budoucnosti. (17.11.2022)