Jean od Floretty

Otvorene priznávam, že tento štýl je mi cudzí. Vo Francúzsku akoby existovala celá „škola“ adaptácií kanonickej románopiseckej literatúry, kam patrí i Pagnolova L'Eau des collines. Problém s týmito adaptáciami je, že nezriedka pripomínajú skôr než film len predĺženú ruku literatúry, ktorá si so sebou nesie väčšinu kladov a záporov predlohy. Dvojdielny film Clauda Berriho (ktorého druhú časť považujem za o čosi lepšiu, jednak z dôvodu vyťaženia väčšieho dramatického náboja pri riešení rodinných väzieb medzi postavami, jednak vďaka výraznejšiemu režijnému štýlu, jednak z omnoho prízemnejšieho subjektívneho dôvodu s názvom Emmanuelle Béart :-) ) je podľa mňa rovnaký. Štylisticky príliš významne nevybočuje z francúzskych štandardov, nemôže sa opierať o pôvodnosť relatívne otrocky prevzatého príbehu a primárne vsádza na výkony hercov pohybujúcich sa v krásnom vidieckom prostredí. Snaha „nasiaknuť“ rurálnou poetikou pomaly snímaných vrchov a údolí ešte výraznejšie spomaľuje a riedi celkom konvenčné rozprávanie s časovými skokmi naprieč ročnými obdobiami. V komentároch často spomínaná dôsledná výstavba a príprava priestoru na zvraty opäť poukazuje na literárny pôvod a celkovú zastaranosť. Berrimu sa jednoducho nedarí preniesť so silou pôvodného románu do sveta ostrých kontrastov medzi prostými, ale prirodzene prefíkanými roľníkmi a rodinou Jeana, ktorý so svojimi mestskými znalosťami do ich sveta nezapadá. Rovnako filmu neprospieva rozloženie do dvoch takmer dvojhodinových častí tam, kde by stačil komplexný celok o pol hodinu až hodinu kratší a s vypustením pre dej nepodstatných scén dynamickejší. V tejto podobe odporúčam radšej si prečítať knihu. 60% Season Challenge Tour 2015 (09.09.2015)

Kritický realismus může kvést i v naší době. Básník Provence Marcel Pagnol (1895-1974), který stojí v pozadí této filmové série, má svými pohledy do zřejmě meziválečné (?) jihovýchodní Francie, i Francie svého dětství, co nabídnout. Vrstevník např. našeho Jaroslava Havlíčka nebo výrazného představitele ruralistické generace Františka Křeliny či Švéda Moberga konfrontuje sluncem zalitou krajinu gaugoinovských či goghovských obrazů s nejpřízemnějšími pudy tamějších nejchamtivějších sedláků a statkářů. Dnes vyhynulý lidský typ je schopen všeho - i zničení slušného člověka. Trio Depardieu-Montand-Auteil v tomto tématu doslova exceluje; zvlášť silně působí Auteilova kreace sice přiboudlého, ale jinak stejně bezohledného jedince jako jeho neblahý strýc. Přidáme-li k tomuto triu čtvrté jméno, jméno slavného režiséra Clauda Berriho, jistota až geniální filmové kvality je takřka jistě zaručena. A s ní i nevšední divácký zážitek. (24.12.2010)

Pěkný film, plný chamtivosti, naděje a následně zmaru nad vrtochy přírody, nezájmem vesničanů a zlem v podobě farmáře Césara a jeho synovce Ugolina(1987 César: Daniel Auteuil – Nejlepší herecký výkon), jež svoje zisky staví nad život člověka. I přes počáteční úspěchy, hrbáč Jean, marně svádí boj s počasím a hlavně se zlomyslností sousedů. (23.09.2008)

Jean od Floretty a Manon od pramene, dvoudílná sága z francouzské Provence, kde obě části vytváří k dokonalosti vypilovaný celek. Bohužel však ona titěrná detailní práce, všechna čest, samosebou, vedla nakonec k čitelnosti srovnatelné s prachobyčejnou předvídatelností všech dějových zákrutů. U Floretty tenhle fakt teprve zvolna vyplouvá na povrch a opojení zejména krásnou kamerou a hereckými výkony zúčastněných hvězd francouzského filmu tedy jasně převažuje. Nepolíben předlohou jsem navíc vůbec netušil, zda směřujeme k tragédii či happyendu, tady ona pozdější průzračnost událostí příštích obzvlášť a velmi příjemně nefungovala. Tedy téměř vivat a čtyři zářící hvězdy. Viděno během Season Challenge tour 2015 (19.09.2015)

Nadherny pribeh z Provensalska o sousedskych vztazich, hamiznosti a pretvarce. Vyborne vyobrazeny zivot zemedelcu na venkove, kteri trpi nedostatkem vody a nasledne spatne urode. Ve filmu jsem nevidel jedinou chybu na krase, dokonale dilo. Depardieu urcite v jedne ze svych sympatictejsich roli, kterou ztvarnil. Dale pak zaujal Daniel Auteuil v roli podareneho souseda. (31.03.2013)