Husár na streche

Tomuto zpracování Gionova románu se dá vytknout jen jedna věc, a to ne ta, že náš ušetřili důkladnějšího pohledu na epidemii cholery. Je to chování hlavní hrdinky. Knihu jsem četla až na základě filmu, a potvrdila moje podezření. Pauline se ve filmu chová naprosto iracionálně, neustále prosazuje svoji vůli. Autoři nepřirozeně emancipovali ženu z 19. století chováním ženy z konce 20. století, což poněkud narušuje atmosféru příběhu. (22.03.2005)

Film s dobrým vyprávačným dejom, ľudia bojujúci za seba a so sebou .. putovanie nádhernou krajinou .. striedané s realistickými scénami a obrazmi a atmosférou krajiny v ktorej zúri cholera. Užasná k záveru čoraz viac zvodná Juliet ktorej jemnému pôvabu sa mladému vychovanému Angellovi tak nádherne ťažko odolávalo. S ľahkosťou dávama 4b . (22.02.2013)

Dala bych o hvězdičku víc, kdybych neměla problém s poněkud rozpornou, byť pochopitelnou morálkou těch krásných, mladých, buřičských hrdinů. Romantičtí nadlidé, s vervou bojující za nadosobní ideály, hlavně rozkošný husarský plukovníček, se jaksi nehodlají v jiném, rovněž nadosobním zájmu podřídit nejnutnějším hygienickým opatřením. Jenomže jiná obrana proti choleře než izolace neexistovala. Doslova jsem sebou znechuceně cukla, když milostivá paní Juliette Binoche pohladila svou zdravou (nemocnou?) ručkou dítko u stolu, aniž si vůbec připustila možnost, že tohle se opravdu nedělá. Škoda, realismus tak u mě silně překonal romantické opojení. Jinak však moc pěkná podívaná! (05.01.2011)

Když jsem viděl tenkrát film poprvé, bylo to pro mě něco jako zjevení. Snad ještě více jsem si to uvědomil po opětovném zhlédnutí. Velký příběh a nejlepší francouzský historický film s bezvadným hereckým obsazením. Provensálské scenérie dokreslují pochmurnou atmosféru. Utrpení, které útočí na city, kde život a smrt spolu zápasí ve špíně bez pomoci či útěchy v naprosté lhostejnosti těch druhých asi patřilo neodmyslitelně té době. Ale teď mě napadá, že ve vztahu k filmu mě váže osobní zážitek. Při cestování zemí galského kohouta, navštívil jsem lecjaké místa. Je tam toho k vidění hodně. Náhoda mě přivedla do zapadlé vísky zvané Cucuron. Není tohle místo, kde se natáčel tenhle film. Bylo to něco nevídaného, co jsem znal z filmu, opravdu bylo. Strávil jsem tam celý den. Zavítal jsem také do příjemné zahradní kavárny s poetickým náměstíčkem s vodní nádrží a letitými stromy, kde ke kávě dostanete křehký croissant. Co mě však zaujalo, měl jsem pocit, jako by se zastavil čas. A ten duch z filmu je znát dodnes. Kdyby se mě ten den někdo zeptal, co víc si přát, snad jen to, že bych si to rád zopakoval. (06.05.2021)

Zvláštní film mixující krásy jižní Francie s hromadou poměrně hutně vyobrazených mrtvol pokosenou nelítostnou nemocí. Oba dva charaktery (i jejich představitelé) se mi hodně líbily, přestože každý byl úplně jiný. Jenom ten závěr mohli autoři trošku podojit, bylo to dost studené a to i na mě, který si zrovna v slzopudných závěrech moc nelibuje. (23.07.2011)