Kopyto

"Cvičím bojové sporty - judo, aikido, karate. Naučil jsem se tam sebekontrole. Nadají mi do volů a já nic. Neperu se a odejdu." Správně Perrine, nenech si nic líbit. Perrin je prostě dokonalý. Já jsem ve svém životě potkal hodně kreténů, ale Perrinovi se málokterý z nich mohl rovnat. Tady prostě platí Murphyho zákon: "Co se může pokazit, to se pokazí." A za to, že je to neskutečně vtipné, může hádejte kdo? ... Samozřejmě "detektiv" Perrin. Už jsem s ním po Marii pátral mnohokrát, ale jestli se zase ztratí a já budu někde poblíž, tak rozhodně nebudu přepínat na jiný kanál. (28.01.2019)

Ten bláznivej doktor vymyslel takovou teorii o smolařině... , zazní z úst zpočátku skeptického detektiva Campana. A tato teorie (něco jakože tak velcí smolaři, nakonec skončí na stejném hřbitově), společně s komickou interakcí mezi Richardem a Deparieu, dělá z Kopyta velmi odlehčené drama o pátrání po nezvěstné dívce. Nebo je to komedie s detektivními prvky...vyberte si. Každopádně to takto namíchané drží pohromadě a přepálených nebo dětinských momentů, je velmi málo. Vyjímečně si nejsem jistý, jestli bych tentokrát neuvítal víc verbálního humoru, protože obě postavy braly svůj úkol zcela vážně (aby ne, únos dívky v Mexiku), takže nevtipkovaly, neusmívaly se a veškerý humor vycházel spíš z té kategorie, kdy se člověk pousměje cizímu neštěstí/smůle. Na druhou stranu sledujeme i proměnu sebejistého a pragmatického Campana, který je svědek tolika neštastných náhod, že mu občas ta teorie o smolařině, zase tak mimo nepřipadá. Pokud divák akceptuje myšlenku, že "na posranýho i hajzl spadne", nic mu nebude bránit v tom, film si naplno užít. Za zmínku stojí i úplný závěr, který je dojemně milý a nakonec jen díky němu přihodím na slabší 4*. (25.12.2020)

Smola prináša šťastie, také by mohlo byť heslo filmu. Druhým heslom je, že nič nemusí v scenári dávať zmysel, ale hlavná dvojica si s tým poradila perfektne a tak to vytiahli na slabší priemer. Náhodou sa dá dostať z Mexika do brazílskeho pralesa a párkrát som sa aj dobre zasmial, tak si to tie tri hviezdy zaslúži. (06.10.2015)

Dalsi z komedii Francise Vebera, ktera sazi na rozdil dvou hlavnich postav. Depardieu je tu opet za drsnaka, navic je mladej a hubenej a Richard je tu opet za chudacka, ale snazi se ze sebe delat drsnaka, coz mu moc nejde, ale je to vtipny. Zapletka je asi nejpropracovanejsi z filmu, kde vystupujou tyhle dva herci a komickejch momentu je tady taky spousta, ale porad mi tu k uplne spokojenosti neco chybi. (14.08.2005)

Jeden z najoriginálnejších scénaristov Francis Veber, duchovný otec Françoisa Pignona (dedič tuláka Charlieho), si hravo poradil aj na režisérskom poste a nezaostal za Yvesom Robertom, režisérom série o blondínovi. Obzvlášť mu vyšla trilógia Kopyto, Otec a otec a Utečenci, v ktorej spojil Pierra Richarda a Gérarda Depardieu, dvoch famóznych hercov. Ten prvý hrá celým telom, je z rodu Funésa, len na rozdiel od funesovských hrdinov je tak trochu hračkou v rukách nemilosrdného osudu, teda Vebera. Funes dej určuje, Richard na dej reaguje, ale pozor! nie je to žiadny blbec, ako napríklad inšpektor Clouseau. Francois Pignon je v podstate génius. Depardieu hrá očami, je z rodu Gabina. A spolu to medzi nimi iskrí a horí. Jeden z najoriginálnejších scénaristov tak vytvoril jedno z najoriginálnejších hereckých spojení. Ak k tomu prirátame hudbu Vladimira Cosmu, vyjde z toho naozaj fantastická trilógia. To, že je neopakovateľná, sa ukázalo, keď Veber spojil Depardieua so Jeanom Renom vo filme Drž hubu. Tam hral skôr toho Pignona, aj keď sa tá postava volala ináč. Reno je skvelý, ale dvojica D plus R bola jedinečná. Ešte slabšie to vypálilo s tou Osinou. Ak by ste sa ma opýtali, ktorý film trilógie mám najradšej, bolo by to, ako keby ste sa matky opýtali, ktoré zo svojich troch detí má najradšej. Alebo lepšie - ako keby ste sa syna opýtali, ktorého zo svojich troch otcov má najradšej. (26.07.2020)