Cigáni idú do neba

Muzikálová romance podle Gorkého mně svým dějem připomněla Olbrachtova Nikolu Šuhaje. Ani v tomto filmu nemůže zvítězit láska tím spíš, že proti ní stojí svoboda – svoboda cikánských kočovníků. Hudebně i vizuálně je však dílo provedeno výborně, což dohromady spolu s romantickým příběhem nemůže na diváka jinak než zapůsobit. (26.06.2006)

Filmu jsem se vyhnul, když byl "nový" (Rusové, Cikáni, Gorkij - to šlo příliš dobře dohromady), teď jen letem světem pro orientaci. Film socialistického romantismu má snad všechny vady, které vizuální příběh může mít, od jizdy na koni až po čarovnou lásku. Osvědčené romatické prvky se nasypou do osudí, a pak se jen tahá - samozřejmě se mezi to vloží "něco méně obvyyklého". Písničky z někdejší Bessarabie jsou ovšem chytlavé a tak - jako muzikál je to přece jen únosné (opravdu jsem přepínal od písničky k písničce). (25.06.2019)

Romantická představa o romech očima ruského spisovatele, převedená do podoby obdobně romantického filmu stvořeného sovětskou kinematografií. S pravdou ten film nemá mnoho společného, ale za vidění rozhodně stojí. Především disponuje úžasnou kamerou. Málokdy člověk narazí na tak výrazně estetický film, který sice místy téměř balancuje na hraně kýče, ale naštěstí ji nikdy přímo nepřekročí. Poněkud nepřirozeně působí fakt, že všechny důležité role hrají neromsky vypadající bílí herci. Režisér evidentně usiloval o preciznost a profesionalitu, která se však snoubí s tradičním ruským šlendriánem, například v podobě špatně padnoucích a místy i podivně znějících postsynchronů. Díky tomu film místy působí doslova přestylizovaně a přes všechnu romskou živelnost docela neživotně. Spíš než o příběhu, o ději, je možné mluvit o sledu obrazů. Ne, že by tenhle přístup nebyl zajímavý, ale přiznávám, že mě po chvíli začínal nudit a připadal mi téměř laciný a samoúčelný. Jako by tvůrcům šlo především o vypjaté estetično, o dekorativismus a chtěnou malebnost. Tahle charakteristika možná souvisí s tím, že v podmínkách Sovětského svazu bylo toto lyrické zestetičnělé vyprávění asi jediným způsobem, jak se vyhnout vynuceným ideologickým postojům a prohlášením. Podobné to je také se symbolickými rovinami filmu. Ty výrazně posiluje fakt, že sovětská kinematografie se ve své prudérii vyhýbala čemukoliv, co byť jen vzdáleně zavánělo jakoukoli erotičností. celkový dojem 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, igi B. (03.09.2009)

Silně romantizující záležitost, která nemá s tvrdým životem kočovných Romů na přelomu 19. a 20. století mnoho společného. Je to vlastně kostýmní film, který vedle milostné historky ve stylu Carmen staví na tradičním romském folklóru a myšlenkových stereotypech, které gádžové o Romech mají. Na druhé straně je to slušný film s kvalitní kamerou, střihem a atmosférou. Holky jsou hezké, z jednotlivých scén čiší vášeň a pěvecké i taneční výstupy nepostrádají přitažlivost. Celkový dojem: 60 %. Je to jeden z mála sovětských filmů té doby, který díky tématu nestárne a není na něm znát ten ideologický balast, kterým se sovětská tvorba dlouhodobě vyznačovala. (07.03.2009)

3/10 Ciganská balada o touze po svobodě, která je nadřazena všem ostatním důležitým hybatelům volnomyšlenkářkých kočovníků - ženám i majetku. Snímek upoutá množstvím zobrazení cigánských zvyků, písní a oblečení. V době promítání si dovedu představit, že se místní obyvatelé cítili podobně omezení a nesvobodní jako cigáni ve filmu, takže pobrali dostatek sympatií. Teď už je ale téma z filmu "nezabíjejte se navzájem, vždyť je nás cigánů málo" tak trochu neaktuální, ale stojí za vidění už kvůli tancům, přiblížení starých dobrých časů. svobody bez hranic a starostí co přinese zítřek, protože žít je potřeba už dnes. Při sledování nešlo nevzpomenout na českouslovenskou Baladu pro banditu, která do velké míry čerpá z podobného tématu a troufl bych si tipnout, že i ve své muzikální variaci vznikla právě pod vlivem tohoto filmu. (12.05.2008)