Cigáni idú do neba

Musím sem dát osobní vzpomínku: koncem sedmdesátých let se "se školou - myšleno základkou" chodilo do kina většinou na sovětské nebo naše filmy z 2. světové války - Práče, Osvobození, Atentát apod. Dokážete si tedy představit, co to s mými spolužáky v pubertě udělalo, když nás vzali na tenhle film? I soudružky učitelky byly poněkud rozpačité.... :))) (30.07.2023)

Báseň o slobode a láske. Je to zvláštny svet radosti, ambícií a túžob. Film sa veľmi zameriava na atmosféru. Vo filme je veľa cigánskej muziky, ktorá bola historicky zaujímavá a mnohé pesničky bolo radosť počúvať. Ako zobrazenie miznúceho spôsobu života tento film funguje dobre. Je to dobre premyslený umelecký zážitok, ktorý je dosť strhujúci. 8/10 (30.01.2022)

Téměř po 15 letech jsem si připomněl tenhle příběh Zobara a Rady s čepkovsky uhrančivýma očima (hraje ji Svetlana Toma, rodačka z Kišiněva). Jeho pilíři jsou hudba, vášeň a při takovém způsobu života všude číhající smrt. Cikánská atmosféra mě pohltila, a přestože mě Rada trochu štvala (a její polský ctitel svým závěrečným výstupem jakbysmet) a věděl jsem, jak to dopadne, nemohl jsem se odtrhnout až do závěrečného pohledu na zapadající slunce. A hudební doprovod posouvá film ještě o stupeň výš - podobně jako v Tenkrát na Západě. "Nesmějí se krást slepice, husy ani preclíky. Jak má člověk na tom světě přežít?" (21.06.2015)

Romantická představa o romech očima ruského spisovatele, převedená do podoby obdobně romantického filmu stvořeného sovětskou kinematografií. S pravdou ten film nemá mnoho společného, ale za vidění rozhodně stojí. Především disponuje úžasnou kamerou. Málokdy člověk narazí na tak výrazně estetický film, který sice místy téměř balancuje na hraně kýče, ale naštěstí ji nikdy přímo nepřekročí. Poněkud nepřirozeně působí fakt, že všechny důležité role hrají neromsky vypadající bílí herci. Režisér evidentně usiloval o preciznost a profesionalitu, která se však snoubí s tradičním ruským šlendriánem, například v podobě špatně padnoucích a místy i podivně znějících postsynchronů. Díky tomu film místy působí doslova přestylizovaně a přes všechnu romskou živelnost docela neživotně. Spíš než o příběhu, o ději, je možné mluvit o sledu obrazů. Ne, že by tenhle přístup nebyl zajímavý, ale přiznávám, že mě po chvíli začínal nudit a připadal mi téměř laciný a samoúčelný. Jako by tvůrcům šlo především o vypjaté estetično, o dekorativismus a chtěnou malebnost. Tahle charakteristika možná souvisí s tím, že v podmínkách Sovětského svazu bylo toto lyrické zestetičnělé vyprávění asi jediným způsobem, jak se vyhnout vynuceným ideologickým postojům a prohlášením. Podobné to je také se symbolickými rovinami filmu. Ty výrazně posiluje fakt, že sovětská kinematografie se ve své prudérii vyhýbala čemukoliv, co byť jen vzdáleně zavánělo jakoukoli erotičností. celkový dojem 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, igi B. (03.09.2009)

V onom romantizujícím vykreslováním cikánského života ve filmu Cikáni jdou do nebe vidím jistou paralelu s dobrodružnými filmy z Divokého západu. Stejně jako indiáni ve westernech (potažmo easternech) i Romové v tomto příběhu stojí na kraji společnosti, avšak v jejich způsobu života je cosi vznešeného, ať už se jedná o jejich vztah ke koním, ke svobodě, či k sobě samotným. Na filmu mě nejvíce upoutaly výrazně estetizované záběry, které mnohdy hraničily s kýčem, hudební výstupy a kostýmy. Zároveň však některé scény oplývají poměrně chaotickým střihem, který mi stěžoval orientaci v prostoru a samotný závěr mi přišel vyloženě hloupý ve své urputné snaze o stvoření velké tragédie. (09.01.2011)