Božie deti

Může být působivý film, ve kterém jde jen o to aby měli děti kvalitní obuv? Ano, může a "Božské děti" jsou toho důkazem. Úžasný malý příběh dvou sourozenců a jednoho páru tenisek v těžkých podmínkách íránských slumů. Úžasní a neskutečně působivý dětští herci a atmosféra někde mezi veselým dětským filmem a komorním sociálním dramatem. (25.08.2011)

Bacheha-Ye aseman je první íránský film, se kterým jsem se dostal do kontaktu. Film představuje sondu do íránského národa. Ukazuje nám, jak tamější lidé dovedou trávit den, když po sobě zrovna nestřílejí, nebo se veřejně ve jménu Boha neodpalují. Jeden by čekal, že se několikrát denně modlí, ale ve filmu to zapomněli zachytit. Totálně mi uniklo, kde měla být ta komedie. Já viděl film nasáklý dramatičností, kdy byly děti a lidé dohnání k naprosté soudržnosti a když se všechno sralo, tak stačilo nahodit smutná očička a hned byla na blízku pomoc. Vzhledem k tomu, že film pochází z exotické krajiny, tak se stal zajímavým a netradičním. Nevidím ho však na více než na 2*. (31.12.2012)

Božské děti pro mě představují mé první setkání s íránským filmem, což je podle mě určitě škoda a své mezery se budu snažit napravit. Protože Majid Majidi mi tímto počinem připravil poměrně nevšední, ale jistě příjemný zážitek. Vypráví příběh o dvou sourozencích, které jako spoustu jiných lidí sužuje obrovská bída, v níž ztráta polorozpadlých bot představuje obrovský problém a přichystá perné chvíle na několik následujících týdnů. Děti v takovém světě se chovají až neuvěřitelně dospěle i přes nízký věk a dokáží se o sebe postarat. Tedy nejen, že tento film skýtá zajímavý příběh s výborným zpracováním, ale rovněž nám poskytuje možnost seznámit se s bídou této části země, podívat se, jak to tam skutečně vypadá. (18.09.2009)

Keď cítime určitý nedostatok, niekedy sa okolo toho začne točiť celý náš svet. Nech je to hoci aj pár obyčajných tenisiek. Zlodeji bicyklov, Nikdo mě nemá rád, Forrest Gump, našlo sa tu z každého trochu, no napriek tomu dosť jedinečnosti. Film, pred vstupom do ktorého by som sa nabudúce bez váhania vyzul. (18.10.2016)

Tak jo, dostali jste mě, parchanti. Vůči využívání malých dětí v kinematografii a citovému vydírání diváků bývám většinou imunní a tenhle masově zneužívaný trend je mi protivný, ale když to vezmu kolem a kolem, nemůžu Majidiho snímku nic podstatného vytknout. Je to poctivě natočené sociální drama s velmi dobrým výkonem dětských představitelů, žádné šumy ve scénáři jsem nezaznamenal, nemůžu vyloučit, že i proto, že neznám společenskou realitu íránského městského prostředí tak, abych odhalil přibarvování skutečnosti. Režisérovi a scénáristovi v jedné osobě se jednoduše daří do svého snímku dostat ty emoce, o které usiluje. V Evropě přinejmenším od poloviny 50. let už tenhle žánr nefunguje, protože sociální stát se postaral o smazání těch nejkřiklavějších obrázků chudoby a sociálního strádání. Celkový dojem: 90 %. Mých pět hvězdiček možná souvisí i s tím, že nemám v íránské kinematografii tolik nakoukáno. Pokud dobře počítám, je to teprve pátý celovečerák, který jsem zhlédl. Íránští tvůrci z důvodů cenzury a spousty společenských tabu nadužívají dětských motivů, takže třetí a další snímek na tohle téma už by mě možná tolik nezaujal... (22.12.2018)