Bratři Lví srdce

Keby som nečítala knižku, tak fajn filmík, ale to, ako príbeh začínal, vlastne bol temný, dospelý a drsný, asi najdrsnejšia kniha, čo Astrid napísala. Pri čítaní je to napínavé, drsné dobrodružstvo, s mnohými silnými pasážami a ešte dnes občas nejaké vyskočia. Lenže film, to kúzlo nejako zabil, prišiel mi oproti knižke taký nijaký... (08.01.2021)

Karel je malý chlapec s tuberkulózou a náhodou se dozví, že brzo umře. Se svým strachem ze smrti se svěří svému staršímu bratrovi Jonathanovi. Ten mu začne vyprávět o podivuhodné zemi Nangijale, která je na druhé straně oblohy, kam se dostane po smrti. Nemusí se bát, je to svět plný pohádkových příběhů. V domě, kde oba bratři žijí vypukne požár, Jonathanovi se sice podaří, skokem z okna, zachránit svého nemocného bratra, ale sám pád nepřežije. Dostává se tak, jako první, do pohádkové Nangijale. Nádherný film o přátelství, lásce, odvaze, ale i strachu, smutku a bolesti, natočený podle knihy Astrid Lingrenové, která za socialismu u nás nesměla být vydávána, byla soudruhy označena za nevhodnou. Děti, v knížkách pro děti, přece neumírají. (06.08.2006)

Možno je chyba vo mne a očakával som niečo, čo by sa mohlo svojou intenzívnosťou emocionálneho prežitku blížiť Nekonečnému príbehu. Silný záver napovedá, že predloha tú silu mala. Bohužiaľ to, čo predtým sledujeme, postráda tú správnu atmosféru fantazijných/rozprávkových/posmrtných krajín a film mi trochu pripomenul výpravu súčasných českých rozprávok. S drakom si lepšie poradil už 50 rokov pred Hellbomom Fritz Lang v Nibelungoch. Tipujem, že ako dieťa by ma to zaujalo viac, ale bohužiaľ som vtedy film nevidel a tak tu nefunguje ani ten vždy spoľahlivý faktor nostalgie. Z filmu som nepochopil pravidlá posmrtného sveta, kde sa taktiež vo veľkom a bolestivo umiera a potom sa zase mŕtvi vracajú do Nangijale, z ktorej si len odskočili do otvorenej prírody mimo mestečka, alebo ako? Kniha by asi všetko vysvetlila a mám chuť si ju prečítať. (17.04.2016)

Astrid Lindgrenová napsala naprosto nepřekonatelnou knihu. Knihu u které člověk crčel skrz cedník napětím, dojetím, uchvácením. Astrid Lindgrenová napsala knihu, která by se mohla tesat do kamene slovo od slova. Hned po ní přišel jakýsi Olle Hellbom a parta nadšenců - amatérů a rozhodli se tohle geniální dílo jaksepatří zprznit. Přes naprosto impotentní herecké výkony až po kloktavou hudbu, která od děje spíše odrazovala, než aby ho dokreslovala. Pomíjím srandovní "efekty". Přeci jenom se jedná o film natočený v roce 1977. Ale co nepominu, je Hellbomoo sebevědomé a předpokládám i svévolné měnění děje. Pokud se rozhodnu natočit dílo takového věhlasu, takové síly, byl bych jen padlý na hlavu, pokud bych zasahoval do děje. Herecké výkony všech zúčastněných byly naprosto tragické. Prakticky celý film všichni prosošili s jedním strnulým výrazem. Četl jsem knihu - 5*. Slyšel jsem rozhlasovou hru - 5*. A film, jakožto medium opravdu nejipotentnější, za 2*. (02.07.2010)

Na to, že fantasy filmy moc nemusím mě tento docela zaujal, i když na tvorbu Lindgrenové působí nezvykle sklíčeně až depresivně, čehož bohužel není ušetřen ani závěr se skokem do Nangilimy. Co se mi nelíbí je stále stejná unylá hudba provázející celý film a některé pasáže jsou příliš rozvláčné. Pokud jde o postavy, Karel je sympaťák, zato Orvar na mě jako prototyp kladného hrdiny rozhodně nepůsobí a myslím, že boj proti Tengilovi by k vítězství dotáhli i bez jeho přičinění. Vidět to poprvé v dětství, dal bych 4 *, bez nostalgie lepší průměr. 60% (28.01.2020)