Hilary a Jackie

Hilary a Jackie je neuveriteľne krásna a citlivo natočená životopisná dráma o dvoch sestrách a jednej chorobe. Aj keď dávam najvyššie hodnotenie a uznávam nesporné kvality filmu, na druhej strane priznávam, že viackrát si film už nepozriem. Tej vážnej hudby bolo na mňa až príliš. Ale to sa zase vo filme o violončelistke asi aj dalo čakať, že? (06.11.2009)

Drama o špičkové violoncellistce Jaqueline du Pre a její sestře Hilary. První dvě třetiny filmu mě lehce uspávaly (pozornost byla udržována jen hudbou Haydna, Bacha, Beethovena, Dvořáka, Elgara....:-), ale závěr stál za to. Nejsem si jistý, jestli Jackie neuměla být v životě šťastná, nebo jen chtěla mít sestru pro sebe. Možná obojí. Je ale obdivuhodné, kam až může zajít sourozenecké sebeobětování. 3,5* (01.04.2007)

Narozdíl od tohohle filmu mám s hudbou hodně společného, v tomto případě bohužel pro film. Ale to není hlavní důvod mé nelibosti. Proč se film točí kolem známé čelistky, když téma nemoci mohlo fungovat u kohokoli? Proč je o vztahu dvou sester, když má být o slavné čelistce? Proč je o slavné čelistce, když má být o vztahu dvou sester? A o čem nakonec vlastně chce být? Nitky, které se nikdy nespojily, pár nakousnutých příběhů, které jako celek absolutně nefungují. A ani skvělá Emily Watson ani srdceryvný závěr to nespraví. Obrovské zklamání. (24.03.2005)

Tucker natočil brilantní drama, které bere dech. Přestože film má poměrně velký spád a značné časové skoky, velmi efektivně a úsporně se mu podařilo vykreslit psychiku obou sester, klidnější Hillary a nevyrovnané Jackie. Dobře tu zafungovalo zejména oddělení děje do dvou částí z pohledu každé sestry – zapadá to do sebe jako lego. Nádherná je samozřejmě i hudba, jíž si můžete vychutnat i v oddělené zvukové stopě. (19.01.2006)

72% - To je těžké. Jsem violoncellista. Fakticky a hudebně je tento film dle mého názoru špatný. Slátanina všeho možného, a nic z toho pořádně. Hudební scény drasticky nedotažené, děj podle skutečné události je vyprávěn příliš jednoduše a účelově (občas zavání červenou knihovnou), postava Daniela Barenboima (Jacquelinin manžel, dodnes zaslouženě jedna z největších hvězd světa vážné hudby) se za celý film téměř nedostane ke slovu, aby vyznělo, že svou ženu v její nemoci nechal samotnou, což není pravda... a mnoho detailů, které člověka, co má něco společného s hudbou, vyloženě ruší. Nicméně fantastické herecké výkony a myšlenka osamělosti výjimečných lidí (bez ohledu na fakta) jsou velké a rozhodující klady filmu, na který se ale podruhé už asi koukat nebudu. (07.01.2006)