Pavilón žien

I přes své téma mě tento film málem uspal. Protože ať sem jsem se snažil sebevíc, hlava mi pořád klesala dolů a dolů… Tohle je totiž vcelku nuda, která má sice dobrý příběh, ale celkově mi to přišlo hodně prázdné. Velmi nejisté 3 * s tím, že kdyby tam nebyl Dafoe, tak by to bylo minimálně o jeden stupeň dolů. (09.07.2009)

Aniž bych chtěl PAVILÓN přeceňovat, přece jen bych si dovolil se tohoto filmu zastat. Pearl S. Bucková netvořila je z vlastní sladkobolné virtuální reality, ale také - a především - ze způsobu, jakým byla našimi předky láska vyznávána a skutečně prožívána. Prolnutí dvou odlišných civilizací je zdařilé, ve filmu přesvědčivě zachycené a psychologické propracování má i postupně propukající láska Evropana a Číňanky. Wu má velmi daleko do tuctové čínské ženy; lze ji považovat za symbol sunjatsenovské probudilosti (vůbec otcem moderní Číny je vedle a přes Maa právě tento muž, jehož trvalým odkazem zůstává a zůstane tchaiwanská Čína). Způsob, jakým cit prolamoval korzet konvenční morálky v generacích našich předků, býval právě takový. Podceňovat nemůžeme ani Evropanovo celibátní kněžství, tvořící další významnou bariéru brzdící propuknutí citu. Ano, idylizující prvky ve filmu jsou a popírat je by nemělo smysl. Závěr PAVILONU jimi přímo hýří (rok 1941 je spolu s následujícím 1942 vyvrcholením japonské agrese nejen v Číně, ale i v celé východní Ázii; vlastní válka v Číně ovšem začíná již v roce 1937). Ale - mám-li si vybrat mezi akční a idylizující tendenčností, rád a z přesvědčení volím tu druhou. Stejně jako kdysi Dumas či Karl May nebo Verne. Ušlechtilosti a slušnosti není totiž v životě i v pohádce nikdy dost. (29.04.2011)

Jednu hvězdičku za zajímavě koukatelného Willema Dafoea a taky za to, že se film obešel bez nahotin. Nicméně, Willemova postava úžasného amerického kněze, který všechno na světě dokázal, byla dost trapná a pak mi vadil "válečný" konec, kdy za ně všechno vyřešili Japonci a bylo, postavy celý film vlastně nemuseli řešit téměř nic a všechno se vyjasnilo jakoby "náhodou"... Byl tam náběh na zajímavý film, ale skončilo to jako propaganda, bez jediné sympatické postavy a nakonec ještě ta "idylka" s Vírou, Pokorou, Milostí, Dobrotou a šťastným komoušským synáčkem... (27.04.2012)

Film, ktorý končí japonským vpádom do Číny je dramatickým príbehom o čínskych tradíciách a zakázanej láske. V roku 1937 Japonsko podniklo rozsiahlu inváziu do Číny, čo prinútilo obe znepriatelené strany Kuomintanga a komunistov aby sa stali nedobrovoľnými spojencami. Aj tak to nepomohlo a lepšie vybavené japonské vojská zaútočili na čínske mestá, vrátane Tiencinu, Pekingu, Šanghaja. Japonci zmasakrovali v Nankingu vyše 200 000 Číňanov a aj napriek veľkému čínskemu odporu ovládli väčšinu východnej Číny. Medzičasom Mao Ce-tungovi komunisti ešte vždy ovládali veľkú časť severozápadnej Číny. Keď sa Japonci roku 1938 pokúsili postúpiť na západ zastavila ich sovietska armáda. Čínsko- japonská vojna trvala do roku 1945, keď sa Japonsko na konci 2. svetovej vojny vzdalo (13.09.2015)

Ale je to silně na hranici odpadu. Willem Dafoe je fajn, ale nechápu proč se neustále objevuje v tak příšerných filmech. Ze začátku mi to přišlo docela zajímavé, něco o Číně, že to tam mají strašné, jaké jsou tam ženy utlačované, jaké mají zvláštní, až děsivá pravidla a zvyky. Ale pomalu se z toho stávala odpadní záležitost, zvlášť co se týče hudby, zpomalených záběrů, trapných zamilovaných pohledů, nebo naprosto příšerného konce. Dobré bylo, že se tam všechny milostné scény obešly bez nahotin. Ale žel to bylo strašně hysterické, většinou herců přehrávané, a v některých místech strašně předpovídatelné. Taky příliš dlouhé. Trošku mi to přišlo jako když to napsala tak čtrnáctiletá, romantická slepice a filmaři z toho udělali za spoustu peněz rádoby trhák. Červená knihovna z prostředí Číny, nic pro mě. (28.04.2012)