Gustav Nezval

Setkání s hercem, který si od filmových milovníků prvorepublikové éry našel cestu k charakterním rolím... Jan Cimbura nebo černý myslivec s uhrančivýma očima z Babičky – zejména těmito rolemi se Gustav Nezval (*18. 11. 1907 – †17. 9. 1998) zapsal do paměti nejen válečné generace diváků. K filmování dostal později než řada jeho hereckých vrstevníků. Předtím ho čekala celá řada štací na jevišti – od kočovných divadelních společností, přes pražské Intimní divadlo až po angažmá v Moravské Ostravě, na které vzpomínal nejraději. Jenže pak uspěl v konkurzu na roli učitele v sentimentální komedii Jarčin profesor a další nabídky z filmových ateliérů na sebe nenechaly dlouho čekat. Divačky Gustav Nezval oslovil svou statnou postavou, kavalírským vystupováním a výraznou tváří. Již v období protektorátu se dočkal herecky vděčnějších rolí zejména pod citlivou režisérskou rukou Františka Čápa, v nichž bohatě využíval svého charismatu. I díky tomu nespadl po znárodnění kinematografie do "přežité" milovnické kategorie a nacházely se pro něj další role nejrůznějších typů a jejich zdrojem se brzy stala i televize. Naposledy se před kamerou objevil krátce před svou smrtí v 90 letech jako starý sedlák v oceňovaném filmu Je třeba zabít Sekala. Za svou životní a hereckou cestu se několik let předtím ohlížel ve vzpomínkovém setkání s Pavlínou Filipovskou. (Česká televize)