Koľko je tam hodín?

Dost možná je to tanec mezi cetkama a nezastavitelným časem. Nebo je to čirá radost obepnutá páskou úcty (aneb miluju film do roztrhání těla)? Tsai Ming-lianga nelze pobrat na stopro, protože pak by zmizela ona meditativní látka, a to není good! Vyvěrá z toho chladná samota, ale zároveň si říkám, že nad tím nemůžu jen ledabyle pokrčit rameny a zdar, neb ta mnohoznačná interpretace mě vyloženě nasírá. Někdy je lepší říct věci na plno a rozstřílet ty obří otazníky, zahledět se z okna, snít, pak by byl film úplně posvátný. Ale byl by to potom Tsai? A jsme zase na počátku... (27.03.2011)

Je otázne, čo je to statická kamera. Ak je v jazdiacom aute, tak vzhľadom na stojacich vonku je v pohybe. Ak je vonku alebo v byte na statíve, voči ľuďom v autobusoch je v pohybe. Poznáte fyziku zo základnej školy. No a Zem samotná je v pohybe, takže kamera je tým pádom dynamická :). To na okraj. Inak je to samozrejme ťažký snobský art. A mne sa to páčilo. Ale nie preto, že je to snobáreň, ale preto, že mi to sadlo. Pekný film o samote, zbližovaní sa, teda o snahe o zbližovanie a o relativite času. Zase sme pri tej fyzike. No a ešte k tej kamere, sledujeme vnútrozáberovú montáž, čo je pojem sám o sebe dosť dynamický. Treba sa len pozerať všetkými smermi. (17.03.2015)

Ni neibian jidian sleduje osudy tří hlavních postav. Hsiao-kanga, pouličního prodavače hodinek, jeho matku truchlící nad smrtí svého muže a tchaiwanské dívky, ketrá se vydala do Paříže. Dívka si před odletem koupí Kangovy vlastní hodinky, navzdory varovaní, že jí přinesou smůlu. Kang, který se do dívky zamiluje, se rozhodne, že posune ručičky na všech hodinách ve svém okolí na Pařížský čas. Zde však jakékoli rozvíjení této zápletky končí. Prakticky celý film je snímán statickou kamerou, herci často opouští záběr, který pokračuje ještě dlouho po každé pointě. Interpretací snímku může být mnoho, režisér však na rozdíl od nedávno oslavovaného Elephanta, poskytuje divákovi mnohem větší možnost stotožnit se s postavami. Vůbec není na škodu, že je tento biják takřka bez dialogů. Pocity opuštěnosti a marného hledání lásky, zná většina z nás dobře, tudíž si je může vybavovat podle svého. Ustředním motivem je čas, který se vleče až nesnesitelně dlouho, pokud jsme sami a uvědomujeme si ho. Zajímavý je také "štěk" Jeana Pierra Léauda - představitele hlavního hrdiny z Trufafautova slavného snímku Nikdo mne nemá rád, který Ming-lianga inspiroval. (09.03.2004)

Film, ktorý je niekde úplne inde. Ming-liang Tsai natočil nádhernú fresku osamelosti. Sme tu konfrontovaný so stratou blízkeho človeka. A nevieme sa spolu s hlavnou hrdinkou cez to preniesť. Sme tu konfrontovaný s láskavosťou neznámej ženy a túžbou sa k nej čo najviac priblížiť. Ale to čo nám príde ako najlepšia cesta, je pre iných hlúposť. A nakoniec sme sami v Paríži, ktorý je pre cudzinca miestom bolesti, prázdnych životov, nehovoriac o tom, že nedovoľuje cudzincom aby si vytvorili s kýmkoľvek vzťah alebo nadviazali kontakt. Voda tu má znova údel deštrukcie - aj keď už nie v takých intenciách ako v jeho predchádzajúcich filmov. Kang-sheng Lee znova exceluje a tak isto aj zvyšok hereckého osadenstva. Tsai má neuveriteľný cit pre detaily a drobný humor. Ťažko ho tam nájsť a jeho diela vyžadujú veľkú dávku rozmýšľania nad významom a hodnotou každého záberu, ale znova v záverečných titulkoch ma v srdci hrial ten pocit, niečoho ľudského, intímneho a nevídaného. Neviem sa dočkať jeho ďalšieho filmu. Jeden z velikánov súčasného filmu a majster ticha. (04.08.2014)

neviem co ma ma iritovat viac: poverciva vdova, ktora vari veceru pre mrtveho muza lebo jeho dusa je hladna, jej syn co vyjadrue lasku k dievcine co sla do pariza tym ze prestavuje hodinky na prizsky cas a v noci vzdy vychcije pol litra alebo je to ta dievcina ktora je v Parizi akosi stratena a nevie co ma robit? to je btw cela dejova linia... rozhodne nudne dielko! (03.04.2013)