Qing shao nian nuo zha
Rebels of the Neon God
Obsahy(1)
Revoluční film, který natrvalo změnil charakter Tchajwanské kinematografie, vypráví příběh několika mladých lidí, kteří svůj život dělí mezi návštěvy počítačových heren, barů, jednorázové nebo nefunkční vztahy a neschopnost komunikovat se svými rodiči. To vše v dlouhých, tekutých záběrech, jejichž cílem je dostat na plátno co nejreálněji současný svět. Svět, kde staré už žije jen v příbězích a pomalu se vytrácí spolu s generací našich rodičů. Svět, který se žene dopředu, a přitom podivně přešlapuje na místě. (Filmasia 2006) (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (14)
Pocitová záležitost, která donutí sympatizovat s outsidery, kteří se snaží unikat před všedními starostmi do světa arkádových videoher, disco barů a jízdou na motorce. Rodiče, kteří věří, že jejich syn je reinkarnovaný neonový bůh a tudíž je proklet, jen přispívají k pocitu, že také oni propadli pocitu, že mohou utíkat před vlastními chybami. ()
Yu-Wen Wang je hezká, moc hezká a film na mě nejednou dýchl jistou zvláštně podmanivou atmosférou, v níž se od počátku zmítala monotónní každodennost s napínavými sekvencemi. Neonový Tchaj-wan s blikajícími světly venku i tam uvnitř počítačové herny a všude kolem mladíci (i s mladicí) na prahu dospělosti či již těsně za ním zkoušející vše možné, nevyhýbající se ani činům vskutku rebelským. Díky precizní filmařské stránce mě nejednou bavilo sledovat i ten pomalý děj včetně oné každodennosti v životě mladých v dané éře v exotické velkoměstské provinci, na druhé straně nemůžu říct, žebych s mladíky nějak více souznil a žeby mě jako postavy začali hlouběji zajímat. Po první půlhodině jsem se od jisté chvíle už ani moc nezamýšlel nad jejich jednáním, vzhledem k tomu, co vše se v člověku v souvislosti s dospíváním může probouzet. Tak jsem se prostě díval, občas mě film zanudil, ale naštěstí chvilkovou nudu vždycky posléze vystřídal něčím opět zajímavým. Nějak to začalo a přešlo. Také to nějak skončilo. Vnímám, že jde o dobrý film, ale cosi mu schází k tomu, abych měl z Rebelie neonového boha silnější zážitek (nebo přebývá... co do stopáže). Nebo alespoň nedlouho po skončení druhého zhlédnutého filmu Minga-lianga Tsaia /Díra 1998/ tento pocit mám. [70%] ()
Neonový tchaj-wan a podsvětí temné jako když zhasneš. Život v automatových hernách nebo věčně zatopeném bytě, občas zatuchlý hotelový pokoj. Holka, která tě chce mít ráda, půjčuje inlajny a končí v devět. Realita odcizeného světa, ve kterém postrádá smysl i zvednout sluchátko zvonícího telefonu. Jestli je někdo neonový bůh, tak Ming-liang Tsai - v době, kdy píšu tenhle komentář, nemám oblíbenějšího režiséra. ()
V tomto ranném Caiově počinu lze rozpoznat typické rysy jeho zralejší tvorby, která podle mého stále více směřovala k estetickému fomalismu (hlavně Tvář). RNB je film především o odcizení, o neschopnosti vyrovnat se s životní situací, je výpovědí o jednotlivcí v podmínkách modernity. Jsou v něm přítomny oblíbené Caiovy vizuální motivy, které použil např. i ve filmu Díra: brouci, zatopené byty s kachličovými podlahami, lidé v intimních situacích (oblečení pouze ve slipech apod.). Spousta scén zachycuje protagonisty v melancholickém rozpoložení, civějící před sebe, do stopu, čekající, opuštěné; v trapných či nemístných situacích - při onanování, opilá trojce v hodinovém hotelu. Opresivní, nehnutá, melancholická atmosféra prostoru bytů a hotelů kontrastuje se záběry frekventovaných ulic, stánků se svítivými nápisy na nočních trzích, blikáním a zvuky automatů v hernách. Tento vizuální kontrast podle mého vyjadřuje myšlenku odcizení dost sugestuvně: protagonisti neví co se sebou, proto hledají únik v ruchu ulic a heren. Příběh je o dvou zlodějíčcích (Azi, Abing, kteří vykrádají automaty - v pouličním živitě sice umí chodit, ale jejich štěstí je vratké; a o mladistvém outsiderovi Xaiokangovi, který si - možná ve snaze napodobit domiantního Aziho - zadělává na problém. Xiao Kanga žárlí na Aziho, který má poměr s Akui. Vztah mezi Azi a Akui je složitý, oba balancují mezi sblížením a odcizením, nakonec ale k sobě najdou cestu. Xiaokang se odcizuje rodičům, postupně s k nimi uzavírá cestu, ztratí naději na sblížení se s Akui; v poslední scéně sedí před zvonícím telefonem v jakési seznamovací kanceláři a nedokáže se odhodlat ho zvednout. Co znamená, že jej nezvedl? větší odcizení, nebo nalezení nové rovnováhy a odhodlanosti? Film není oslavou ztráty smyslu, je reflexí nad vykořeněním jedinců v podmínkách modernity, která prozrazuje autorův kritický postoj. V tomto smyslu je spíš modernistický, než postmodernistický. V tom se RNB podle mého liší od jeho pozdějších (či pozdních) filmů. ()
Ming-Liang Tsai vytvoril veľmi pomalý, ale na myšlienky a pocity bohatý film. Štvorica mladých ľudí vysporiadavajúcich sa so životným obdobím kedy už nie sú braný ako deti, ale svojimi skutkami sú rovnako vzdialený svetu dospelých. Emócie sú sprostredkované divákovi cez obrazy a ticho. Dialóg posúva dej len minimálne. Veľké plus je taká silná snaha o bezprostrednosť, že som nedokázal odtrhnúť od filmu oči. Nejedná sa totiž o nudný film aj napriek pomalému tempu a značnému odramatizovaniu deja. Nič dôležité sa vo filme nestane. Každý hrdina je nositeľom svojich rozhodnutí a tie prinášajú aj klady aj zápory. Nikdy ale žiadnu z nich nedokážu naplniť. Príbeh je plný samoty, túžby, lásky, priateľstva, strachu a zmien. Tie zohrávajú v živote protagonistov dôležité miesto a každá z nich sa s nimi snaží vysporiadať po svojom. Pre mňa bezchybný film. Ming-liang Tsai je citlivý režisér a pôsobivý rozprávač. ()
Galéria (43)
Zaujímavosti (1)
- Natáčanie filmu prebiehalo v Tchaj-pej, metropole Taiwanu. (Real Tom Hardy)
Reklama