Qing shao nian nuo zha
Rebels of the Neon God
Obsahy(1)
Revoluční film, který natrvalo změnil charakter Tchajwanské kinematografie, vypráví příběh několika mladých lidí, kteří svůj život dělí mezi návštěvy počítačových heren, barů, jednorázové nebo nefunkční vztahy a neschopnost komunikovat se svými rodiči. To vše v dlouhých, tekutých záběrech, jejichž cílem je dostat na plátno co nejreálněji současný svět. Svět, kde staré už žije jen v příbězích a pomalu se vytrácí spolu s generací našich rodičů. Svět, který se žene dopředu, a přitom podivně přešlapuje na místě. (Filmasia 2006) (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (14)
Snímek se sociální tématikou problematické mladé generace. Podán v příjemně temné, neo-noirové atmosféře nočního velkoměsta. Zápletky i postavy jsou uvěřitelné, bohužel se mi film zdál až moc pozvolný a bez cíle. V tomto případě se jedná o snímek docela zaměnitelný. Nelze mu ale upřít jasné poselství a styl (včetně hudby), které výsledné dojmy drží spíše v té lepší kategorii 4* - slušný nadprůměr. ()
Po slabém Kolik je tam hodin? jsem se začal bát, aby mě Tsai nezklamal. No, bál jsem se zbytečně, nezklamal. Rebelové neonového boha vyprávějí příběh o čtyřech mladých, co se snaží zjistit, co vůbec chtějí od svého života. Celé to plyne pomalu, dialogů tu není bůhvíkolik, ale přesto ten film má takovou zvláštní pochmurnou (ale ne depresivní) atmosféru. Nemůžu říct, že by tu nebyly nudné chvíle, ty tady jsou, ale je jich málo. Jinak mě ten film bavil, nenudil a vzhledem k tomu, že na to koukám teďka v noci, tak jsem u toho ani neusínal, což je pro mě u pomalých filmů jedno ze znamení, že za něco stojí. A Rebelové neonového boha za to stojí, tedy pokud vám nevadí málo dialogů a emoce vyjadřované beze slov obrazem. I filmařsky je to dost slušné, od kamery po herce. 4* ()
Frustrace, nespokojenost, zloba, závist, osamělost, bezcílnost, bezduchost, únava, komunikační bariéry i neschopnost citu... to jsou asi v kostce hlavní pocity, které zažívají hlavní postavy téhle tchajwanské existenciální filmové perly. K tomu dusno, vlhko, déšť, bezútěšné hotelové pokoje i bezútěšné mrňavé byty v bezútěšné městské betonové džungli, duchoprázdný noční život, herny, bistra, tržnice, zábavní a nákupní centra, ulice zahlcené skútry, auty i lidmi... Už napoprvé v pražském Ponrepu v rámci nějaké přehlídky moderního tchajwanského filmu někdy v první půli devadesátek to pro mě byl hodně silný zážitek, který se mi nesmazatelně vepsal do mých filmových vzpomínek. A díky fenoménu zvanému internet se na film můžu podívat kdykoliv znovu a na anglické titulky prostých a jednoduchých dialogů postačí i moje prostá a jednoduchá angličtina. Prostý, jednoduchý a přitom silný film, s jednoduchou a přitom výbornou ústřední syntezátorovou melodií, který mě nevím proč mocně fascinuje, ačkoliv jsou mi jeho postavy cizí a jejich životní styl je mi odpudivý; ale asi je v něm něco, co podvědomě brnká na asijskou strunu v mojí duši. ()
V tomto ranném Caiově počinu lze rozpoznat typické rysy jeho zralejší tvorby, která podle mého stále více směřovala k estetickému fomalismu (hlavně Tvář). RNB je film především o odcizení, o neschopnosti vyrovnat se s životní situací, je výpovědí o jednotlivcí v podmínkách modernity. Jsou v něm přítomny oblíbené Caiovy vizuální motivy, které použil např. i ve filmu Díra: brouci, zatopené byty s kachličovými podlahami, lidé v intimních situacích (oblečení pouze ve slipech apod.). Spousta scén zachycuje protagonisty v melancholickém rozpoložení, civějící před sebe, do stopu, čekající, opuštěné; v trapných či nemístných situacích - při onanování, opilá trojce v hodinovém hotelu. Opresivní, nehnutá, melancholická atmosféra prostoru bytů a hotelů kontrastuje se záběry frekventovaných ulic, stánků se svítivými nápisy na nočních trzích, blikáním a zvuky automatů v hernách. Tento vizuální kontrast podle mého vyjadřuje myšlenku odcizení dost sugestuvně: protagonisti neví co se sebou, proto hledají únik v ruchu ulic a heren. Příběh je o dvou zlodějíčcích (Azi, Abing, kteří vykrádají automaty - v pouličním živitě sice umí chodit, ale jejich štěstí je vratké; a o mladistvém outsiderovi Xaiokangovi, který si - možná ve snaze napodobit domiantního Aziho - zadělává na problém. Xiao Kanga žárlí na Aziho, který má poměr s Akui. Vztah mezi Azi a Akui je složitý, oba balancují mezi sblížením a odcizením, nakonec ale k sobě najdou cestu. Xiaokang se odcizuje rodičům, postupně s k nimi uzavírá cestu, ztratí naději na sblížení se s Akui; v poslední scéně sedí před zvonícím telefonem v jakési seznamovací kanceláři a nedokáže se odhodlat ho zvednout. Co znamená, že jej nezvedl? větší odcizení, nebo nalezení nové rovnováhy a odhodlanosti? Film není oslavou ztráty smyslu, je reflexí nad vykořeněním jedinců v podmínkách modernity, která prozrazuje autorův kritický postoj. V tomto smyslu je spíš modernistický, než postmodernistický. V tom se RNB podle mého liší od jeho pozdějších (či pozdních) filmů. ()
Ming-Liang Tsai vytvoril veľmi pomalý, ale na myšlienky a pocity bohatý film. Štvorica mladých ľudí vysporiadavajúcich sa so životným obdobím kedy už nie sú braný ako deti, ale svojimi skutkami sú rovnako vzdialený svetu dospelých. Emócie sú sprostredkované divákovi cez obrazy a ticho. Dialóg posúva dej len minimálne. Veľké plus je taká silná snaha o bezprostrednosť, že som nedokázal odtrhnúť od filmu oči. Nejedná sa totiž o nudný film aj napriek pomalému tempu a značnému odramatizovaniu deja. Nič dôležité sa vo filme nestane. Každý hrdina je nositeľom svojich rozhodnutí a tie prinášajú aj klady aj zápory. Nikdy ale žiadnu z nich nedokážu naplniť. Príbeh je plný samoty, túžby, lásky, priateľstva, strachu a zmien. Tie zohrávajú v živote protagonistov dôležité miesto a každá z nich sa s nimi snaží vysporiadať po svojom. Pre mňa bezchybný film. Ming-liang Tsai je citlivý režisér a pôsobivý rozprávač. ()
Galéria (43)
Zaujímavosti (1)
- Natáčanie filmu prebiehalo v Tchaj-pej, metropole Taiwanu. (Real Tom Hardy)
Reklama