Rebelové neonového boha

Neonový tchaj-wan a podsvětí temné jako když zhasneš. Život v automatových hernách nebo věčně zatopeném bytě, občas zatuchlý hotelový pokoj. Holka, která tě chce mít ráda, půjčuje inlajny a končí v devět. Realita odcizeného světa, ve kterém postrádá smysl i zvednout sluchátko zvonícího telefonu. Jestli je někdo neonový bůh, tak Ming-liang Tsai - v době, kdy píšu tenhle komentář, nemám oblíbenějšího režiséra. (06.05.2014)

Po slabém Kolik je tam hodin? jsem se začal bát, aby mě Tsai nezklamal. No, bál jsem se zbytečně, nezklamal. Rebelové neonového boha vyprávějí příběh o čtyřech mladých, co se snaží zjistit, co vůbec chtějí od svého života. Celé to plyne pomalu, dialogů tu není bůhvíkolik, ale přesto ten film má takovou zvláštní pochmurnou (ale ne depresivní) atmosféru. Nemůžu říct, že by tu nebyly nudné chvíle, ty tady jsou, ale je jich málo. Jinak mě ten film bavil, nenudil a vzhledem k tomu, že na to koukám teďka v noci, tak jsem u toho ani neusínal, což je pro mě u pomalých filmů jedno ze znamení, že za něco stojí. A Rebelové neonového boha za to stojí, tedy pokud vám nevadí málo dialogů a emoce vyjadřované beze slov obrazem. I filmařsky je to dost slušné, od kamery po herce. 4* (24.04.2019)

Řeka, Kruhy pod očima, Rizi ... to jsou filmy režiséra, které jsem viděl (na Ai Qing se teprve chystám) a přesto, že většinou byly tyto snímky diváky odsouzeny, mě se líbily nejen proto, že jsou zcela jiné. Tak tomu bylo i u tohoto téměř revolučního projektu, který se natrvalo vepsal do dějin taiwanského filmu a kdy jsem gay tématiku vnímal zčásti jen proto, že jednu z postav hraje herec Lee, jinak je téměř nepostřehnutelná. Osobité, originální a dá se na to dívat i po tolika letech ... 8888 (24.12.2023)

Frustrace, nespokojenost, zloba, závist, osamělost, bezcílnost, bezduchost, únava, komunikační bariéry i neschopnost citu... to jsou asi v kostce hlavní pocity, které zažívají hlavní postavy téhle tchajwanské existenciální filmové perly. K tomu dusno, vlhko, déšť, bezútěšné hotelové pokoje i bezútěšné mrňavé byty v bezútěšné městské betonové džungli, duchoprázdný noční život, herny, bistra, tržnice, zábavní a nákupní centra, ulice zahlcené skútry, auty i lidmi... Už napoprvé v pražském Ponrepu v rámci nějaké přehlídky moderního tchajwanského filmu někdy v první půli devadesátek to pro mě byl hodně silný zážitek, který se mi nesmazatelně vepsal do mých filmových vzpomínek. A díky fenoménu zvanému internet se na film můžu podívat kdykoliv znovu a na anglické titulky prostých a jednoduchých dialogů postačí i moje prostá a jednoduchá angličtina. Prostý, jednoduchý a přitom silný film, s jednoduchou a přitom výbornou ústřední syntezátorovou melodií, který mě nevím proč mocně fascinuje, ačkoliv jsou mi jeho postavy cizí a jejich životní styl je mi odpudivý; ale asi je v něm něco, co podvědomě brnká na asijskou strunu v mojí duši. (29.04.2014)

Ming-liang Tsai je tvorca celkom bizarného charakteru. Videl som od neho len zopár filmov a tento mi z nich prišiel ako najlepší. Pochmúrna atmosféra apatickej mládeže v uzatvorenej mestskej spoločnosti bola zachytená tak autenticky, akoby tvorca sám niečo podobné vo svojom dospievaní prežil. Moje hodnotenie 3.5, keďže pomalé tempo mi nesadlo v každom zábere a kým sa príbehy hlavných postáv neprekrížili, prišlo mi, že ide iba o festivalový počin v ktorom nie je tvorcovi jasné o čo mu presne ide. Avšak nakoniec predsa vedel, to ja, divák som to nepochopil. Esteticky nádherná kamera ktorá zachytáva krásu špinavého mesta (nemyslel som si, že niekedy niečo také napíšem) vynikajúce herecké výkony, Iba ako som spomínal, tempo je miestami neúnosne pomalé, no kee som aj po zhliadnutí premýšľal nad tým celým posolstvom, nemôžem ísť pod 4 hviezdičky. Nejaký ten morálny mladík vo mne mi to nedovolí. (27.08.2018)