Salton Sea

Čekal jsem více. Ten způsob vyprávění samotného hlavního hrdiny se sem moc nehodil. Kilmer zahrál přesvědčivě, ale i přesto ho moc nemusím. Líbili se mi některé vedlejší postavy jako Doug Hutchison, Adam Goldberg nebo chvilka slávy Glena Plummera, jelikož u něj v bytě to byla jedna z nejlepších scén filmu. Celkově mě to ale nezaujalo a nepomohla ani Newmanova hudba. 45% (02.05.2012)

Poprvé jsem z toho měl asi trochu lepší pocit, ale stejně se mi ten film takřka úplně vykouřil z hlavy. Depresivní začátek slibuje něco jiného, než se potom dostaví. Možná bych i řekl naštěstí. Krimi v druhé půlce je zajímavá, ale nic moc převratného se nevidí. Možná až na chrochtajícího pošahance bez nosu. Všechno drží Val Kilmer a naštěstí tady ještě má nějaké charisma a o asi 30kg méně než v současnosti. (27.10.2011)

Tak na rozdíl od jiných filmů shodného ražení, mám tento velice rád. Hraje v něm Val Kilmer v době své největší slávy. Celkově má film takovou zajímavou atmosféru. V určitých pasážích jde o temné drama, jindy o černou komedii, jindy zase o tarantinovku. Žánr se přesně nedá určit, celkově ale film vyznívá velice komplexně a celkem slušně atmosféricky. PS: „Můžeš mi říct, co znamená zkratka JFK?“. To byla fakt dobrá scéna. (13.01.2014)

SAlton Sea není bezchybný a už vůbec ne přelomový film.Je to jen poctivě natočený žánrový snímek s fungujícím scénářem a řadou zajímavých plnokrevných postav.Při pokusech o psychologizující artové obrazy se film dostává na hodně nejistou plochu, ale naštěstí převládá kriminální linie s řadou divokých tragikomických výletů kamery do bizarního feťáckého společenství. Dobrý výkon Val Kilmera, spolehlivé herectví Deborah Unger a odpudivé zločinecké týpky vytvořené D'Onofriem a Guzmánem vytvořili koktejl, který je schopen uspokojit i náročnějšího filmového fandu.Celkový dojem 75%. (30.04.2007)

Táhlý děj, který si hraje na rafinovaný příběh s promyšlenou zápletkou, a tentokrát více než kdykoli jindy. D. J. Caruso není schopen přijít s novou myšlenkou a tak využívá ty již dávno zažité - množné číslo používám zcela úmyslně -, nulová překvapivost se tak postupem času stává hlavním důvodem u kolísání atmosféry a hlavně pozornosti diváka... snímek začínán nudit. Prvním schématem je snaha o vykreslení atmosféry bezmocnosti, klasické feťácké doupě, hlas vypravěče jakožto nejsnadnější způsob vysvětlení nastolené situace a samozřejmě příjemné filtry a hudba. Caruso však nebre feťáka jako neustáleného vypravěče a pracuje se snímkem jako s obyčejným kriminálním dramatem. V druhém schématu se seznamujeme s hrdinovou minulostí a je nám naznačováno, že tenhle příběh má více vrstev a vůbec není jednoduchý, zůstává však pouze u náznaků, které na mozkové receptory útočí jeden za druhým, braňme se. Třetí je známá cesta pomsty, která je příliš rafinovaná a hrdina diváka stále překvapuje svou rafinovaností a důvtipem, hraje si s ním stejně jako s předmětem své msty. Jenže opět je to pouze póza. Krom neustálého oblbování a předkládání 'starých známých principů' tak nemá Selton Sea nic co by nám mohl nabídnout. Vlastně ano, přihlouplého Medvídka Pů bez nosu a s legračním úsměvem. [TOP 19/7 69%] (29.03.2007)