A potom prišla láska...

Česi tentokrát prekvapili a natočili zaujímavý konverzačný snímok s jemným artovým nádychom, ktorý verne a realisticky zobrazuje vnútorné rozpoloženie hlavnej hrdinky vo vzťahu k vlastnému životu odzrkadľujúcim sa vo vzťahu k vlastnej dcére. Vnútorné napätie tu cítiť v každej jednej konverzácii, ktorá mimochodom nebola prvoplánová, ale mala istý odkaz. Duo Tomicová-Venclovská fungovalo a až na ten zbytočne unudený záver som sa bavil. 75 % (27.02.2023)

Na jednu stranu obdivuju Šimona Holého, že se pustil do ryze ženského filmu, na druhou stranu ten výsledek není žádná velká sláva. Možná kdybych byl ženou, tak bych dialogy ocenil více, ale takhle jsem tápal. Občas se při dialozích matka-dcera zableskne na lepší časy, ale jsou to jen chvilky. Po konci jsem si řekl, že jednou mi to stačilo, po druhé už se podívám na něco jiného. (19.06.2023)

Nejlepší vztahový máma-dcera drama co jsem viděl za hodně dlouhou dobu. Hodnotim hlavně dialogy a celkovou věrohodnost. Na poměrně mladýho tvůrce mi to přijde ohromně vyzrálý. A co já vim, třeba samotnej fakt, že za něco vyplázneš desítky tisíc, ti ve výsledku pomůže dojít k nějaký katarzi. #kviff56 (75%) (30.10.2022)

Já tomu dám 4/5, protože herecké výkony v posledních 40 minutách se v českém filmu dlouho neviděly. Režisér nechal herečkám prostor v dlouhých, i několikaminutových, záběrech, aby se rozehrály. A je to herecký koncert, zejména Pavly Tomicové. A ten pomalý rozjezd ze začátku k tomu v podstatě patřil, stejně jako závěrečné vyznění příběhu. (04.06.2023)

Nevěděla jsem, zda se mám po zhlédnutí filmu začít hystericky smát, nebo plakat nad prohlubující se bídou české kinematografie. V hlavě mi přitom běžel název manifestu „Nová česká intimita“, pod kterým je podepsán právě Šimon Holý. Hovořit o intimitě v souvislosti s takto emocionálně vyprázdněným a plochým filmem, ve kterém intimita zcela chybí, je dosti paradoxní. Zdá se, že kamenem úrazu tohoto snímku je tedy absence vztahovosti. Dost možná, že se jedná o jakýsi nevědomý, vedlejší produkt, výpověď o generaci mladých filmařů a jejich neschopnosti utvářet vztahy (mezi postavami, s diváky a snad i v soukromém životě). Scénář, jako kdyby byl tvořen "copy paste" stylem - pouze chladně a nezúčastněně kopíruje obraz světa a zároveň se bojí dotknout skutečného, pulzujícího života a ponořit se do jeho hloubky a šíře. Zřejmě proto také snímek vyznívá tak neživotně, odtažitě a neautenticky a nakonec vlastně ani nedokáže z tématu falešné spirituality vykřesat jakoukoli pointu. (09.12.2022)