Kinoautomat: Člověk a jeho dům

Zajímavý nápad, který je zábavné zkusit si na vlastní kůži - mačkat tlačítka s pocitem, že můžete ovlivnit děj filmu, je prostě zábava sama o sobě. A máte z toho takový zážitek, že vlastně ani nevíte, co na vás působí víc - jestli film, nebo mačkání tlačítek. Nápad, který má potenciál, ale v dnešní době poněkud zpomaluje přítomnost moderátora (dříve Miroslav Horníček, dnes Tomáš Matonoha) - vypnutí filmu v nejnapínavějším momentu, aby se mohlo hlasovat tomu dodává atmosféru, ale promluva moderátora (byť zábavného a vtipného) před samotným plátnem značně zpomaluje a odvádí pozornost od samotného filmu. Každopádně česká rarita, která i v dnešní době neztratila nic na přitažlivosti - kdo by si nechtěl zmáčknout hlasovací tlačítko? :-) 75% (19.07.2017)

Kinoautomat je zážitek, který je třeba zažít v kině. V mém případě projekci moderovala paní dcera Alena Činčerová. Tlačítková interaktivita sice vypadá po 56 letech lehce k smíchu, ale originální řešení použité třeba v Montrealu nebo v roce 1971 v pražském Světozoru by už dnes bylo nemyslitelné. Komedie o panu Novákovi a dalších obyvatelích jednoho domu je dynamická, svěží, zábavná. Ale kdybych na ni koukal doma z DVD, tak bych se nad tři hvězdičky nedostal. Ale vysvětlení je hned v první větě. (16.12.2023)

Pan Horníček je decentní a milý, ten je omluven... Ale jinak jsem byla naprosto znechucená. U jiných filmů se vždy snažím odmyslet si kino-zážitek a hodnotit snímek samotný, ale u tohoto interaktivního experimentu to jde těžko. Viděla jsem ho v Klubu kultury v Uherském Hradišti, moderátorem byl krajně nesympatický a trapný Eduard Hrubeš, moji spoludiváci vždycky odhlasovali jinou variantu než jsem chtěla já. Co si asi naivky mysleli, že se stane, když si pan Novák (decentní Horníček) pozve domů nahou sousedku? Mě by zajímalo, co by se stalo, kdyby zůstala na chodbě. Ale to je fuk. Stejně to byl banální příběh, jehož pointa byla naprosto jasná bez ohledu na nějaké hlasování. Oceňuji svěží (což nutně neznamená dobrý) nápad, pár vtípků a samozřejmě herce. (29.07.2007)

Tak tohle se povedlo. Ztřeštěná společenská komedie založená na banální otřepané zápletce nemusí být pokleslá hovadina, ale skutečně tzv. kvalitní zábava. Decentní "viník" Horníček, solidní dialogy, nepřehrávající přesvědčivé herectví všech zúčastněných střídané pustou groteskou, všechno klape, mohlo by se to stát i vám a kolotoč se rozjíždí. Vizuálně - jen bílé chodby, dveře a nájemníci - výtečné. To vše ale bylo tvůrcům málo: Experiment "kinoautomatu" nedělá z tohoto dílka jen zábavnou kuriozitu: jednak mu dodává velmi zdařilý formát, jednak nám umožňuje procházet fázemi celé "prekérní situace" tam a zpátky, aby se v závěru ukázalo, že k požáru prostě nemohlo nedojít a čest paní Svobodové nebylo možné zachránit. Divák si myslí (totiž tehdy, když to bylo naživo, si mohl myslet), že filmem manipuluje, aby v závěru pochopil, že byl sám celou dobu manipulován. A propos: taky jste se nechali přesvědčit, že na dveře u Svobodů zazvonil pan Novák? Ve skutečnosti to udělal pan štábní kapitán. Viděl jsem to teď poprvé (červenou i zelenou verzi) a dost mi kazil dojem ten novodobý komentátor, který se tam objevoval. V průběhu byl zcela zbytečný a jen rušil. V závěru byl sice nezbytný, ale realizátoři žel neprokázali ani špetku vkusu při jeho volbě. Ten uvaděč z "Neváhej a toč" (jméno si nevybavuji), se sice poctivě snažil, ale horníčkovská poloha je prostě vysoko nad jeho úroveň. Nemusel tam být samozřejmě "druhý Horníček", ale prostě někdo, kdo by svým vkusem kvalitu díla umocňoval a ne kazil.Ještě důležitou korekci: Není pravda, že výběr "červené" nebo "zelené" byl k výsledku lhostejný. Divák červené verze je totiž ochuzen o kmitnuvší se ňadro paní Svobodové. (05.03.2011)

Nápad je geniální, to jistě. Ale konkrétně Člověk a jeho dům vskutku není ničím víc, než sice kouzelnou, ale pouze situační krátkou hříčkou, které navíc zejména ke konci mírně dochází dech a obsahuje i logické mezery v ději (menší, či větší - v závislosti na volbách diváků). Humor Miroslava Horníčka miluju, tudíž jsem si ho užil i zde, a také ostatní herci jsou velmi dobří. - Poznámka zcela na okraj: Jelikož jsem Kinoautomat stejně jako Radko viděl v obnovené premiéře v kině Světozor, musím říci, že mi stran uvaděčů poněkud vadilo neustálé křečovité zdůrazňování jejich antikomunismu. Ano, všichni víme, že v roce 1967 nebyla v ČSSR demokracie. Co to má společného s Kinoautomatem? (15.06.2007)