Réžia:
Moris IssaScenár:
Martina DrijverováKamera:
Andrej BarlaHrajú:
Lenka Termerová, Karel Dobrý, Václav Rašilov, Antonín Samler, Klára Melíšková, Gaston Šubert, Hana Seidlová, Jan Kuželka, Zdeněk Hess, Josef Beck, Dora BouzkováObsahy(1)
Ďábel pokouší duše, ale princezna a její trubadúr se nepoddají... Jednoho dne přichází don Rodrigo, hrabě z Enferna ke královně s žádostí o ruku krásné princezny. Jako důkaz svého bohatství a moci nabízí splnění jakéhokoli přání. To se mu to slibuje, když je ďábel… Jenomže to zatím nikdo netuší… Také není jasné, zda královna nabídce z nejlákavějších odolá či ne. Je tu ovšem ještě hezký tmavovlasý mladík Juan, který se točí kolem princezny. Pak přijde na řadu konečně i tajemný svícen… (Česká televize)
(viac)Recenzie (11)
Je hrozná škoda, že když se někdo konečně rozhodne natočit pohádku s čertem a peklem tak, jak to podle obecného vědomí je, totálně to pohřbí a zakope díky naprostému amatérskému provedení. Herci říkají naprosté bláboly, navíc úplně směšně, písničky jsou otravné až běda a bohužel celkově pak pohádka vyznívá zcela směšně. Člověk by i odpustil to, že když už je v pohádce zmíněno křesťanství a celkově je tématika souboje dobra a zla podána křesťanským způsobem, tak je nesmyslem, aby se duše zachránily z pekla. Ale budiž - jde o pohádku, tak proč ne. Ale neodpustitelné jsou především zcela směšné dialogy a herecký projev. Ohromná škoda. Hudba: Rudolf Měřínský ()
Kulisy opravdu nesou předlistopadovou pečeť, ale současně nejsou tím, co by mě dráždilo. Pohádka je zajímavá integrací katolické legendaristiky do děje (narážky na vznik Španělska) i úlohou španělského národního světce v ní. V naší tradici bychom podobný obraz hledali jen těžko. A toto pojetí scénáristka, režisér i herci zvládli s bravurou. Rozhodně se jedná o počin převyšující obvyklou úroveň pohádkové tvorby České televize. ()
Tajemný svícen je studiová pohádka, která vychází ze Španělské legendy. Pohádka je na jedné straně studiová, na druhé docela dobře obsazená, i když herečku, která ztvárnila princeznu jsem neznal. Je to pohádka o pekle, ďáblovi pokoušející lidi za účelem zisku duše a lásce. A je trochu s podivem, že k pochodu do nebe stačí hříšníkům smažícím se v pekle upřímně zalitovat svých hříchů. Třebaže jim k tomu stačilo pět minut. A třeba to s tou upřímností nevypadalo tak žhavě. Také Juan se chtěl dobrovolně přidat k peklu, přičemž tedy evidentně ztratil víru, přesto však byl patronem zachráněn. Nejspíš proto, že měl čistou duši, ale i tak je to trochu s podivem a podle mě to dost narušuje podstatu víry. Svatba se svícnem už byla v tomto ohledu prakticky zanedbatelná. Bohužel souhlasím s ostatními, že některé dialogy působily opravdu amatérsky. A závěrečný souboj působil také rozpačitě. ()
Po dlouhé době pekelník, který vzbuzuje zatracený respekt. Velká škoda, že tato kreace Karla Dobrého musí být utopená v takovém balastu, tahle postava, v patách s dvorní dámou Kláry Melíškové, být v pořádném příběhu, se klidně mohla stát kultovní. Takhle jen zachraňuje z odpadu něco jinak hodně nepovedeného. Nedostatek financí křičí z pohádky v každém záběru, kulisy jsou strašné, na španělském dvoře není krom dvorní dámy snad žádný personál, v pekle se vyskytuje jediný čert atd. Pochvalu zaslouží už jen autorka kostýmů, která se (u dam) zjevně inspirovala Velazquezem. ()
I když jsem na tuto pohádku narazil víceméně náhodou, musím říct, že mě v jedné věci příjemně překvapila. Je to totiž konečně pohádka, kde s peklem nebojuje pouze samotný člověk, ale dokáže zvítězit jen s pomocí z nebe, přesněji od Sv. Jakuba (staršího, ve Španělsku národního patrona, nazývaného Maurobijec - proto ten obouruční meč). Naštěstí tento koncept neztrácí ani při závěrečném souboji Juana s ďáblem, kdy se potvrzuje, že sice jedinec může nad ďáblem zvítězit, ale nemůže ho nikdy zcela porazit. ()
Galéria (4)
Fotka © TV Barrandov
Reklama