Časy sa menia

Nezajímavá nuda, kde vám je jedno jak to skončí. Depardieu jako ufňukaná vtěrka, Denevue nemá povahu pro jistotu žádnou. Aspoň že ten její mladší manžílek rád plave a producíruje se většinu filmu v plavkách. Vedlejší linie se synem-gayem a arabskými dvojčaty je snad ještě horší než gerontofilní hrátky slavnější dvojice. Rádoby intelektuální romance, která se nepovedla. (22.02.2012)

Tak tohle mě moc nebavilo. Bylo to takové podivné, chladné, strašně rozsekané a roztěkané a jakoby to nedávalo smysl jako celek. Byly to různé příběhy o lásce a vztazích, které se týkaly stejných osob, ale v podstatě neměly dohromady nějakou celistvost. Bylo to takové divné. Velice zajímavá byla jen kamera. Jinak se mi to nějak extra nelíbilo. Howgh! (27.02.2011)

Melancholické - a trochu deprimující. Přestože každá z postav nakonec dospěje k nějakému rozhodnutí - a také ho bez dlouhých odkladů uskuteční, závěrečné titulky ve mně vyvolaly zvláštní, mírně nespokojený a skličující pocit, že snímek je rozehraný … a nedohraný. Možná i proto, že mě daleko víc zajímal Sami - syn hlasatelky Cecile, než oba hlavní protagonisté :-) … 3,5* (11.11.2010)

Myslím, že označovat tento film za "romantický" je poněkud mylné. Vztah mezi Gérardem a Catherine totiž nebyl ztvárněn ani krapet romanticky či pln hlubokých citů. Spíše byl pojat velmi chladně, jakoby drsně, navíc postava Catherine mi vůbec nebyla sympatická. A tento vztah zde také ani není příliš v popředí. Zároveň s ním se rozvíjí linie s jednovaječnými dvojčaty a synem Samim a jeho orientací. Malik Zidi je fešný hoch a jeho příběh pro mě začal být postupem času mnohem zajímavější a přitažlivější než oné ústřední dvojice. Již v úvodu, kde sedí v autě a vymění si pohledy s mladíkem sedícím v jiném autě, jsem si říkala "Že by...?":) Škoda, že celý film je rozkouskován a jednotlivé příběhy, navzájem se prolínající, nedostanou větší prostor, aby ve výsledku vytvořily nějaký uzavřený a dotvořený komplet:) Zvláště v případě Malika Zidiho bych byla velmi potěšena:) (23.02.2012)

Mně se líbilo, že děj tak pomalu plynul, občas přišla střela a pak zase lehká plavba po klidném toku. Že Cecile netouží po citu? Ale ano a jak! Jen procitání k němu je jaksi jiné. Ne výbušné, dramatické, vášnivé. Bavilo mě to postupné rozkrývání. Tak nějak samo sebou zanikal vztah s manželem, urychlený právě setkáním s Antoinem, smíření se s cestou, kterou si vybral její syn, protože to byl jeho život. To všechno vedlo Cecile k tomu,aby začla žít ten svůj vlastní. Tak nějak jsem jí fandila a všechno ji to věřila. Do puntíku. A tak to má být! (11.04.2014)