Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo

Moje první setkání (v jakékoli podobě) s patáliemi malého Mikuláše dopadlo více než dobře. Zaujal mě styl vyprávění a s ním spojená animace, kde člověk sledoval v podstatě dvě příběhové linie (Goscinny-Sempé a Mikulášovy patálie), přičemž se obě linie účelně prolínaly a mile doplňovaly. Divák byl svědkem zrodu jak ikonické kreslené postavičky, tak i přátelství mezi Goscinnym a Sempém. I když je na první pohled snímek zaměřený na mladší publikum, zaujme i staršího diváka - díky oné vyprávěcí struktuře a vážnějším tématům. Přesto ale ve filmu samozřejmě nechybí humor tkvící v oněch patáliích. Člověku potom při sledování filmu dochází, že se Goscinny a Sempé, kteří neměli vůbec jednoduché dětství, snažili udělat hezké dětství aspoň jejich animovanému "dítěti" - "dítěti", které tu zůstane jako jejich odkaz i dlouhá léta po nich. (10.12.2022)

Jean-Jacques Sempé se dlouhá léta držel toho, že práva na svůj autorský styl jen tak nikomu nepředá, u Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo ovšem těsně před svou smrtí neudělal přešlap. Jak to celé začalo totiž ve finále skutečně vzdává poctu dvěma obdivuhodným autorům, kdy je hrdina Goscinnyho a Sempého přiveden k životu s očividným citem a přitom všem má Jak to celé začalo i poselství o širokém pojmu nesmrtelnosti.  Obdivuhodná práce, která zvládne nejen uspokojit dětské diváky, ale i starších diváků se bez problémů v nějaké formě dotkne.... (28.11.2022)

Přiznám se, že jsem tak nějak čekal animovanou podobu předchozích hraných filmů, kde především ten první, považuju za naprosto geniální převedení krátkých příběhů na filmové plátno. I když jsem tady pár epizodiček dostal, je to spíše hraný historický dokument a já měl dost problém se přepínat mezi oběma žánry. Nepopírám, že mě film donutil kouknout na wiki a zajímat se o život obou hlavních aktérů, ale není to nic, z čeho bych byl unešen. 65 % (19.02.2024)

Člověk se občas rád vrátí do svého dětství a s radostí si zavzpomíná na své volné chvilky, kdy četl bláznivé dobrodružství malého Mikuláše a jeho bandy nesčetných dětských charakterů, kde jsou všechny možné druhy individuí včetně tlusťochů, šprťáků, vytahováků, zabržděných jedinců a taktéž si připomene jména, která už dávno zapomněl včetně Kryšpína, Celestýna, Vendelína, Albína a mnoha dalších výrostků a malých rebelů se kterými prožíval jejich dobrodružství. Také bych málem zapomněl na holčičky, které měly své roztomilé charakterové vady, včetně zákeřné a záškodnické Lojzičky a stále udivené Marie Hedviky. Tento animovaný snímek není jen připomenutí Mikulášových patálií, které prožíval se svými malými soudruhy a soudružkami, ale je to také příběh jejich tvůrců, kteří je stvořili a posléze ilustrovaly. Ano, je to tak, tento příběh je nenásilnou formou propojený s životopisy tvůrců, kteří nejsou tak známí jako jejich američtí kolegové z americkýho sajrajtu, kde se Vám to jenom hemží oboupohlavními superhrdiny ze stáje Marvelu a DC. Nebudu se rozepisovat o ilustrátorovi Sempém, ale soustředím se na tvůrce předlohy, který se jmenoval René Goscinny a kterého zná celý svět a to hlavně díky jeho postavičkám Asterixe a Obelixe a také z příběhů Luckyho Luka. Tento frajer se neodmyslitelně zapsal do dějin evropského komiksového světa a jeho příběhy doslova hltali děti po celém světě. V době, kdy jsme v socialistickém Československu znali maximálně tak ten Čtyřlístek a ABC a kdy jsme prožívali dobrodružství se žlutým nejapným psem Barbánkem a kdy jsme seděli u televize a čučeli jsme na trhlého lovce Pampaliniho a kdy jsme stáli fronty v pražské Jungmance na francouzský komiksový časopis PIF, kterému stejně nikdo nerozumněl, protože byl ve francouzšině, tak už byl náš komiksový Mástr René Goscinny bohužel mrtvý. Ano, je to tak, tento velikán se dožil pouhých padesáti jedna let, což je škoda, protože těch příběhů mohlo být daleko víc, protože když se dívám na jeho dílo, tak musím podotknout, že do jeho smrti byl plodný asi jako průměrná cigoška v jejich nejlepších letech. Na scénáři tohoto snímku spolupracovala dcera již zmiňovaného Reného, kterou pojmenoval Anne Goscinny a která se potatila a která se taktéž živí jako spisovatelka. A i když je to dělané tak, aby se to líbilo všem generacím, tak si myslím, že je tam pro dnešní mládež málo akce a není tam připomínka žádných bukvic ani barevných nesmyslů na které jsme si zvykli v dnešní době přepisovačů pohádek a komiksů, kdy Sněhurka je černá jako Kunta Kinte v jeho nejlepších otrockých létech. Nechci nic říkat těmto Hollywoodským hnidopichům, ale z bílé soli přece neuděláš černý pepř, to zkoušejte na voli, protože na to Vám neskočí ani vepř. Naštěstí Frantíci mají ještě nějakou tu národní hrdost a z Mikuláše neudělali přiteplenýho Asiata a Marie Hedvika byla taky OK. Takže tady je ještě vše v pořádku a já byl nadmíru spokojen a proto dávám zasloužených 100%. (08.09.2023)

Dali mu život, a teď díky němu (a spolu s ním) budou žít navěky. Animované – a vůbec první, i když se to nezdá – Mikulášovy patálie jsou stejnou měrou adaptací bujarých příhod tohohle klučiny z pařížského předměstí jako životopis jeho autorů Sempého s Goscinnym. Spíš než pro malé jsou ale pro už odrostlejší diváky. (23.11.2022)