Falcon Lake
Falcon Lake
Réžia:
Charlotte Le BonScenár:
Charlotte Le BonKamera:
Kristof BrandlHudba:
Shida ShahabiHrajú:
Monia Chokri, Jeff Roop, Karine Gonthier-Hyndman, Joseph Engel, Anthony Therrien, Sara Montpetit, Pierre-Luc Lafontaine, Arthur IgualObsahy(1)
Hanblivý trinásťročný Bastien prichádza s rodičmi na letnú dovolenku k jazeru Falcon Lake. V krajine, ktorá je občas idylická a občas prízračná, stretáva o tri roky staršie dievča Chloé. Vzniká medzi nimi nerovnocenný vzťah, ktorý nejasne balansuje medzi romantikou a manipuláciou. Na brehu jazera, ktoré je opradené duchárskymi legendami, prežíva Bastien prázdniny, ktoré nenápadne zmenia všetko, čo dovtedy poznal. Chlapec prestáva byť chalanom, hra prestáva byť hrou. Detstvo sa mení na jeden z mnohých prízrakov. (ASFK)
(viac)Recenzie (55)
Falcon Lake oplývá jemnou atmosférou volných letních dnů. Dominantní motiv první lásky vede diváka do několika intenzivních scén a i když film neobsahuje žádnou akci tak vás nechá napnuté do konce. Líbila se mi pečlivá volba jednotlivých záběrů, kterým o to víc pomáhá použití 16 mm filmu. Oba hlavní herci ukazují své kvality a ostatní postavy mě vlastně už moc nezajímaly, dokonale strhávají celý děj jen na sebe. Konec filmu vás pak dostane do kolen. ()
Dlouhých devadesát minut se film táhne, příběhově nudí a člověk se v podstatě kouká na dovolenou v Kanadě. Zvrat přichází v posledních deseti minutách, kdy do sebe vše zapadá, a kdy se z poklidného filmu stává mysteriózní. Závěr tak za mě povedeně doplňuje veškerý děj předtím. Konec zůstává otevřený, takže si ho každý může domyslet, jak chce. Po citové stránce mě snímek nějak silně nezasáhl a nevyvolal nějaké velké emoce. Vizuální stránka filmu je o poznání lepší ( kamera 4:3, vintage look a letní Kanada), a je tak na co se dívat. ()
Už dlouho jsem nějaký film neprocítil tak intenzivně jako tento. Nádherná atmosféra, záběry zachycující krajinu s hlavními postavami i bez nich, výborná práce s tichem a zvukem/hudbou. Váhal jsem, zda dát plný počet, ale konec byl strhující, zdrcující..***** ()
Film hodně dobrý a ten závěr je mistrovství ()
Dusno letní bouřky jsem si sice neobjednal (žádné 4D kino prosím. Děkuji.), přesto jsem nedobrovolně obdržel koláče pod paže a teplá pára mi zamlžila brýle, přes které jsem však stále viděl namalovanej sen pastelovými barvami. Po celou dobu jsem si je odmítl sundat a vyčistit, jen abych nepřišel o kus tohoto “relatable opusu”. Paní Le Bon, vy jste mě celé léto dvašestnáct sledovala a napsala jste to celý O MĚ? Vy jedna!!! Nechť je Vám odpuštěno. Jemnost a cit pro detail režisérky mi nedá spát. “Coming of age” žánr zkombinovaný s hororovými “úcvrky” z pohledu milé dětské perspektivy mi vytesaly na tváři příjemnou stominutovou křeč. :). Podržením záběrů na až někdy mrazivou délku si film udržuje působivé napětí a donutí i nefanoušky artových rozvláčností přemýšlet o tom, co bude dál. Le Bon se nebála ukázat sexuální napětí mezi hlavními postavami na plnej párek a tím zaplnila moji díru v rohlíku (srdci), kterou vydlabali žánroví kolegové tohoto filmu. Několik “call backů” zpět na začátek filmu a otevřenej konec, kde si každý divák najde to svoje, mi zprostředkovaly kečup na můj pikador z letní poutě a já se do něj s chutí zakousnul. ()
Debut, to jako fakt? Udivuje mě, jak jistá režie vyšla z Le Bon. Film je feel good příběh s možností u toho přemýšlet, domýšlet si, vzpomínat, plánovat. A pokud vám neutečou jemné počáteční náznaky (nebo alespoň polovina z nich), tak si jarní příběh lze v kině královsky vychutnat. ()
Vizuálně opojné nostalgické drama o dospívajících. Bohužel to neudrželo mou pozornost po celou dobu, jelikož se ve filmu většinou dějí obyčejné věci a ani ta mysteriózní nástavba to moc nezachránila. Hloubku v tom nevidím a konečné vyznění a pointu jsem úplně nepochytil. Ten závěr je tak neurčitý, jako když si v nostalgickém oparu vybavujete střípky vzpomínek ze svého dětství. Nicméně musím vyzdvihnout kameru, silnou atmosféru a hudbu. ()
Dost přitažlivá jednohubka, která mě dostala svojí atmosférou a oddychovostí. ()
Falcon Lake oplývá nádhernými atmosférickými záběry, je tu smysl pro detail prchavých okamžiků, které jsou vlastní životu, filmu už méně. Přesto jsem se na film nenaladil, nedrželo to pro mě pohromadě a způsob ukončení mi přišel jaksi zbytečný. ()
Québecká kinematografia je nedoceneným kultúrnym priestorom, z ktorého za ostatných pár rokov do širšieho povedomia vypadli len Denis Villeneuve, ktorý po pár filmoch odišiel do Hollywoodu a Xavier Dolan (a pred nimi 20 rokov dozadu Denys Arcand). Možno je to aj tým, že samotná kanadská kinematografia je vždy zatienená južným mega-susedom, takže kto chce žánrový či nezávislý film zo severnej Ameriky, prirodzene skončí v USA. Preto je veľmi dôležité, že Falcon Lake úplne nezapadol a aspoň okrajovo sa stal pomerne známy. O to prekvapivejšie je to preto, že je to debutová snímka. Kostra filmu je klasický coming-of-age o prebúdzajúcej sa sexualite, prvých tínedžerských láskach, hľadaniu vlastnej identity voči rôznym skupinám iných ľudí. Režisérka Charlotte Le Bon však nečakane a veľmi citlivo pridáva žánrové prvky hororu a thrilleru. Film tak odrazu začína pôsobiť veľmi temne, ponuro, a na hrane medzi melanchóliou a istým druhom teroru. Samozrejme, takýto prístup možno niekoho odradí, pretože Le Bon akoby prechádzala až za hranu únosnosti toho, čo je už príliš "cringe" alebo "emo". Napriek tomu sa však prostredníctvom 13 ročného Bastiena dostaneme do blízkosti 16 ročnej Chloé premýšľajúcej o smrti, duchoch a fotografiách. Nechcem zbytočne interpretovať film podľa vlastného čítania, a tak len dodám, že temný a tlmený prístup sa prenáša aj do podmanivej hudby a pomalých, observačných pohyboch kamery. Obrazový formát 4:3 a prítomnosť fotografického umenia vo filme zas komplexnejšie podčiarknu témy spomienok, pamäti, dovoleniek a bolestivých tragédií. ()
Zdá se, že snímek „Sokolí jezero“ (Falcon Lake) kdekoho nadchnul. Ale já za sebe mohu napsat, že jde takřka o tuctovej film, v němž se až tak moc toho neděje. PODOBNEJCH PŘÍBĚHŮ JIŽ BYLA NATOČENA KVANTA i s náležitou pointou, jako i v případě onoho jezera, jenž samo o sobě odhaluje svou pointu příběhu. Nepopírám, v celým filmu je nádherná příroda, ticho, klid, jezero obklopený lesy a pohoda. Sem tam ňáká příhoda s rodiči v chatce nebo na pláži jezera, kde se mládež baví po svým. Nějak na mě v kině nezapůsobily ani obě hlavní postavy, Bastien (francouzskej dětskej herec Josef Engel) a Chloé (kanadská herečka Sara Montpetit). Ještě lze dodat, že snímek „Falcon Lake“ vznikl podle komiksu „Une sœur“ (2017), jehož autorem je francouzský komiksový výtvarník Bastien Vivès. Celosvětová premiéra snímku „Falcon Lake“ se stopáží 100 minut proběhla 22. května 2022 na 75. ročníku Mezinárodního filmovýho festivalu v Cannes (Le Festival International du Film de Cannes), kterej proběhl od 17. 5. do 28. 5. 2022. Do kin přišel nejdříve v Kanadě, a to 14. října 2022 a do českejch kin se podíval 27. dubna 2023. Film natočila kanadská režisérka, scénáristka a herečka Charlotte Le Bon (nar. 4. 9. 1986). ()
Uživatel PRASÁK mi mluví z duše. Od filmu jsem měla vysoká očekávání, která se bohužel nenaplnila. Ráda jsem po čase zhlédla francouzský snímek a poslechla si hovorovou francouzštinu. Ve filmu je krásná příroda a oplývá mysteriózní atmosférou. Nicméně na nějaký děj jsem čekala marně. Jedná se pouze o sérii jakýchsi situací, některé scény jsou zajímavé, některé už méně. Ani závěr mě příliš nenadchnul. ()
Falcon Lake mě kupodivu nezasáhl. Přitom námět je zajímavý a natočeno je to taky slušně, včetně konce. Emočně mě to prostě minulo. Vztah dvou dospívajících ( i když o něco starších) byl ztvárněn dle mého stokrát lépe například ve filmu Mr. Nobody v podání June Temple a a Tobyho Regbo. Pro mne jen solidní snímek na jedno kouknutí. 40% ()
77 % ()
Film na moje oblíbené téma - dospívání a první lásky, ale jsou lepší, které víc povznesou. Tady byl takový náznak smutna a jak někdo napsal romantiky a manipulace.. oprávněně. Prostě film byl vykreslen víc realisticky. Navíc nemám rád takové konce. Lepší v tomhle žánru jsou asi Flipped, v něčem i nezapomenutelné prázdniny atd.. ()