Spartakus

Pro příštího Spartaka bych prosil více zákulisní politiky a více záběrů ze všemocného římského senátu, který byl pro mě tahounem filmu a nikoli samotné tažení Spartaka, které nevyvolalo vůbec žádné emoce (ať už díky nevýraznému Spartakovi či jeho otravné ženušce), neboť tak si většinou každý z nás představuje velkolepý Řím – plný intrik a planoucích proslovů senátorů. Jinak ale byla doba vystihnuta relativně přesně, škoda jen levné výpravy a slaboduchých záběrů na digitální Řím, ale je to holt záležitost televizní. Ale proč vám to povídám, když budete chtít něco komplexního, sofistikovaného a nesrovnatelně lepšího z úchvatného Říma, tak si přečtěte Quo Vadis od Sienkewicze. Tady se jen nechejte lehce unášet na Spartakově štítu proti proudu času a zavzpomínejte na dobu, ve které byste nechtěli žít ani náhodou. Pak si teprve uvědomíte současná pozitiva… (25.03.2007)

Musím hodnotit tak, jak hodnotím, i když je to hlavně vina obsazených herců. Nikdo z hlavních postav mi díky nim prostě nepřirostl k srdci. Tedy s výjimkou Marcuse Crassa, který byl zahrán velmi dobře a na jehož výraz při Spartakově noční fintě jen tak brzy nezapomenu. Televizní rozpočet se tedy nejvíce projevil na hercích. Sice byl poznat i jinde, ale nikde natolik, abych to musel filmu nějak vyčítat. Nelíbil se mi slepý idealismus, kterým je to celé protkané. Podávat po lžičkách by to šlo, ale tady to byly naběračky, ne-li kbelíky. Musím ale pochválit politické pletichy v Římě, které byly vyobrazeny a popsány velmi dobře a zábavně. Celkově byly ve filmu prostě jak zábavné, tak nudné chvíle, bohužel v poměrně vyvážených dávkách. Ty zábavné byly ale lepší. (15.05.2011)

K tomuto snímku jsem se víceméně (spíše více) dostal náhodou, jelikož jsem si nejdříve chtěl "pořídit" Kubrickova Spartaca a jeden neznámý inteligent označil tohoto nového za Kubrickovo, čili jsem po "dopořízení" v očekávání spustil soubor a moje naštvání neznalo mezí. Ale teď už k samotnému hodnocení: počátek filmu byl ve znamení mrzutosti nad tím, že se dívám na Spartaca od Roberta Dornhelma a ne na Spartaca od Stanleyho Kubricka. Na to jsem ale díkybohu brzy zapomněl, jelikož z počátku panovala snad 100% jistota, že snímek skončí tragicky a výborná první polovina mě doslova pohltila. Doba, kdy je Spartacus gladiátorem a i první chvíle, kdy je vzbouřencem, by se daly oznámkovat i pěti hvězdami...Co se ale stalo pak? Stále stejné scény, únavné hrdinské projevy, chabé vysvětlení na první pohled roztodivných spartacových pohnutek chodit stále sem a tam, dojem, že dnešní Itálie má rozlohu snad 10-ti kilometrů, někdy až průhledné zabíjení v bitvách, kdy bylo zřetelně vidět, jak meče zapichují za záda protivníka a především konec, ve který jsem, už mírně zklamán, vkládal své naděje, mě zklamal ještě o něco více. Zde totiž začaly v plné parádě padat věty, které by tamního Římana nikdy nenapadly. Slogany typu "aby na nás historie nezapomněla", nebo "stojíme na prahu veliké změny, konce Římu, jak jej známe" a podobné, se zdají být v pořádku dnes, kdy víme, jak a co bylo. V té době ale nemohli mít lidé o těchto myšlenkách ani potuchy. Nebo se mýlím? Dále jsem byl rozladěn samotným závěrem. Na začátku komentáře jsem psal, že od začátku je jasné, že příběh skončí tragicky, ani ve snu by mě nenapadlo, že by se mohl stát opak. Co všechno ale americké autory nenapadne, jen aby mohli jejich spoluobčané klidně spát? To je až k nevíře. Také je zde mnoho momentů, které vzbuzují historicky podivné skutečnosti. Například, jak protestují proti dvěma konzulům a že je to proti tradici. Já nevím, já se vždycky učil, že za Římské republiky bylo běžné několik stovek let, že za dob míru byli voleni na jeden rok 2 konzulové a za dob ohrožení 1 diktátor na půl roku. Byl jsem tudíž značně zmaten.... Jinak však nakonec vcelku spokojenost. (09.04.2006)

Nebylo to nic moc. Spartakus (bojovník, válečník, gladiátor = v té době statní a silní chlapíci) zde působí jako slaďouš hrající tak velkého klaďase bez výraznějšího svalstva, až se to začne protivit. Spartaka si prostě predstavuju jinak. Bylo to romantické (tradiční zápletka) a celkově průměrné. Viděl bych to na 2,5/5 (05.12.2008)

Z tohohle filmu je na sto honů cítit jakí to je nízkorozpočtová sračka, která se snaží působit jako velkofilm, ale prostě na to nemá. Představitel Spartaka je naprosto nevýraznej a zapadá mezi ostaní, takže film nemá vůbec kdo táhnout a proto to dopadlo jak to dopadlo. Radši si touhle slátaninou nekazit vzpomínky na pořádnýho Spartaka s Kirkem Douglasem (11.02.2007)