Sladká vůně úspěchu

Burt Lancaster jako bezcharakterní zvíře (jehož podlost symbolicky i doslova vystihují ošklivé brýle hyzdící jeho tvář) s incestním vztahem ke své mladičké sestře v absolutně prohnilém noirovém světě. Je zajímavé sledovat, jak se jeho postava ve filmu poprvé objeví - nejdřív jej vidíme na fotografii, poté slyšíme jeho hlas v telefonu a až nakonec jej vidíme v celé jeho "kráse". Velká jména ve štábu (kamera, hudba) jsou zárukou kvality. (25.02.2010)

Vcelku zajímavá "noirovka", která však až příliš často střídá tempo na to, aby udržela diváka na hodinu a půl v pozoru. Hned na úvod tu máme příšerně velký chaos. Divák se se ještě neseznámí s postavami a je ihned vržen do dalšího dění, díky čemuž je vyloučen nějaký velký zážitek. Klady tu však jsou. Lancaster a Curtis tu hrají možná nejzápornější postavy ve své kariéře a atmosféra nočního New Yorku je (i přesto, že má díry) fantastická. Vynikající závěr je možná trochu natahován, ale s přibývajícími minutami přibývá na napětí a kompenzuje tak ty chaotické pasáže. Lepší průměr. (15.11.2011)

Film právě dohrál a zůstala mi tu po něm sladká vůně úspěchu, pocitu úspěchu nad dnešním dokonalým filmovým zážitkem. Myslím si, že snad ještě žádný film noir mě ještě tolik neuchvátil jako právě tento a marně přemýšlím, jestli jsem někdy koukal na film a při tom si vyloženě užíval úplně každou větu, kterou pronesla jakákoliv z postav. Jsou to právě brilantní dialogy, které nesou hlavní podíl na tom, jaký tento film je. Jednotlivé repliky jsou pronášeny vynikajícími herci. Hlavním esem je samozřejmě Lancaster. Nikdy jsem mu nemohl přijít na chuť, ve většině filmů mi spíš vadil, ale kdykoliv se jeho všivák JJ Hunsecker objevil na plátně, hltal jsem doslova každé jeho gesto, každý pohyb, každý výraz a každou větu, kterou pronesl. Další postavy byly také výborně obsazené, hlavně samozřejmě slizoun Curtis. V neposlední řadě je film úžasný svou dokonalou temnou atmosférou jazzových klubů a nočních ulic. (29.12.2011)

„Seš vězněm, Sidney.. vězněm vlastního strachu, chamtivosti a ambice.“   Tematicky nadčasový snímek rozehrává vztahové intriky, manipulace a vyřízování si vzájemných účtů skrze médiá (v 50. letech zejména denní tisk). Nad kolotočem událostí uprostřed amerického poválečného kapitalismu v atmosféře již doznívajících McCartyho honů na komunisty zde ční bohatý, vlivný a uznávaný publicista v brilantním podání Burta Lancastera, z jehož bezskrupulózních manipulací, před veřejností pečlivě schovávaných za charismatický pohled obrýlené tváře, by se jednomu málem mohl obrátit žaludek.  Jenomže mě film vůbec nedokázal hlouběji zasáhnout... chápu jeho poselství s přesahem, vnímal jsem zde spoustu dobře napsaných dialogů, slušné herecké výkony (byť mimo Lancastera mě výrazněji zaujala už jen Susan Harrison a ta spíše vzhledově, než herecky) i vynikající černobílou kameru s noirovou atmosférou, nicméně přesto ze Sladké vůni úspěchu pro mě zůstal jen neskutečně studený film bez emocí, naplněný akorát onou bezednou studnicí nejšpinavější společenské prohnilosti. Přes veškerou atraktivitu tématu vznikl poněkud nezáživný „příběh“ rozvrstvený do dlouhých dialogů, s nimiž se žádné napětí buď vůbec nepodařilo vybudovat a nebo se právě pro ty rozsáhlé a odtažitě podané dialogy většina případného napětí lehce vytratila. Čekal jsem z proslaveného nezávislého noiru 50. let rozhodně větší zážitek. [60%] (12.11.2021)

Sladká vůně úspěchu je o médiích a jejich vlivu. O té špíně, která se ani zbla nezakládá na pravdě a dokáže ničit životy jiných. Zároveň však ukazuje, že každá mince má dvě strany. Bohužel, ve skutečném světě na ty kurvy z bulvárních plátků málokdy dojde. Burt Lancaster a Tony Curtis vám z tohoto filmu utkví nutně jako záporáci. Vskutku velmi dobrý noir se skvostným závěrem. A na čsfd podceněný, těch 76% je fakt málo! (07.07.2009)