Medveď

Nakonec po 2 seriich plna nálož. Zacatek byl pro mne, klidneho cloveka, docela tezce pozivatelny. S postupem casu ale clovek chape, ze to toxicke prostredi a cela minulost se nejak vykreslit musi. Takze komunikacni agrese strika na vsechny strany. S kazdym dalsim dilem a hlavne druhou serii to ziskava vice a vice logiky a spojitosti. Postavy maji svuj prostor. Kazdy se Vam dostane pod kuzi. Chce to vyděržat pijonýr a fakt to videt cele. Na konci budete odmeneni grandioznimi dily, ktere ten serial vytahnou k tem vynikajicim. Ja si na zacatku rikal no tsi kraso to je děs to je tak na 3* pokud to vubec dokoukam. Koncim s 5* a jsem rad, ze jsem vydržel. (31.08.2023)

Vývar ze stresu a emocí. Překvapivé poznání? Vlastnit restauraci je na sebevraždu. Snažit se bufet předělat na nóbl restauraci se rovná očistci. Herecky je to jedna velká paráda. Tempo je zběsilé a pořád se něco děje. Někdo to připodobňuje k Bodu varu, ale Medvěd je pořád o něco málo optimističtější. O to jsou ale bolestivější ty pády. Vážně síla. (14.02.2023)

Vyzkoušel jsem to, protože to sbírá všechny možné seriálové ceny v kategorii "komedie". Komedie to není ani smykem, ale na podobné podvody s kategoriemi jsem zvyklý. Co to tedy je? Afektované drama o partě nesympatických lidí, co provozují restauraci, a v jednom kuse na sebe křičí, což asi znázorňuje stresovost prostředí. Jediná postava, o kterou bych si opřel kolo, je ta mladá černoška. Děje minimum. Hodnocení 90%+ u některých epizod je wtf (i s vědomím toho, že do sedmého dílu vydrží jen ti, kterým se to líbí, tudíž hodnotí lépe). Nejlepší na seriálu je to, že hudební supervizor má výborný vkus podobný mému a vybírá do seriálu dobré songy (Pearl Jam, R.E.M., Sufjan Stevens, David Byrne, Radiohead), což je ale trochu málo. Druhou řadu už hodlat nesleduji. (12.02.2024)

1. série: Z tohoto mám takové mixnuté pocity. Ten rozjezd na mě byl asi moc hektický a uřvaný, a ač jsem v kuchyni dělala a mám představu o tom stresu, až takhle hustý to tam nikdy nebylo. Umím si ale představit, že tohle je někde normální realita a tím, že mám ráda gastro žánr, postupem času už jsem se s postavami trochu začala sžívat. Paradoxně mě to nejvíc chytlo až když se to chýlilo ke konci. Je škoda, že ty postavy jsou záměrně takhle nedostupné, a proto věřím, že to bude hodně o diváckém názoru. Příběh to má jen takový okrajový, aby to právě nebránilo v sondování mezi kuchyňským personálem a sledování jejích práce. Ten závěr byl asi tím nejsilnějším, co seriál nabídl, a proto jsem v pohodě otevřená druhé sérii, které dávám velkou šanci, že se mi bude zamlouvat ještě víc. (12.02.2023)

“Dude, it would be weird to work in a restaurant and not completely lose your mind.” Papiňák emocí, nejistot, ambicí, charakterů, depresí, jídla, radostí, sebedestruktivních vzorců chování, kakafonie frenetičnosti, úzkostí a otrocké denní rutiny v "kuchyňském zákulisí". To vše v adrenalinovém hávu (neustále je to v pohybu, kolotá tu vše a všichni, běží pět dialogů přes sebe apod.), vždy však hlavně a především o postavách.  Jak je s charaktery pracováno, jak se Storer nebojí udělat otočku o 180 stupňů pro druhou řadu, a přesto zůstat věrný konceptu... Všechna čest. Působí to jako indie film z devadesátek, ke kterému psal dialogy Sorkin na steroidech. Přes veškeré cinefilské aluze (Storer se nebojí opakovaně dávat na odiv, jak velkým fandou Michaela Manna a Ridley Scotta je), je to svébytné, strhující, podmanivé. A navzdory všemu tomu adrenalinu, chaosu a vyšponovaným emocím, to umí vzít za srdíčko a zdevastovat i vykouzlit úsměv. | S1: 5/5 | S2: 5/5 | (21.07.2023)