Utópia, najviac ľudí žije v Číne

„Nedal jsem vám peníze, abyste si mohli koupit sladkosti.“ - „Kolik losů jste si koupil?“ - „Tři.“ - „Můžeme vám vrátit peníze.“ - „A co ostatní losy?“ - „Ti lidé tu nejsou, ne?“ - „Ne, ale většině lidí by se nelíbilo, že byli podvedeni.“ - „Většina lidí žije v Číně.“ Ten film je atmosférou strašně zvláštní. Stejně jako svéráznými příběhy, které jsou jeden absurdnější než druhý. Divák sleduje pumpaře Lasse, který svou benzínkou zaštiťuje všechny povídky. A tak se člověk setká s: otcem od rodiny osvobozeného z pout původní identity; zaneprázdněnou manažerku, která díky nenasytné krávě najde svůj domov; 2 ženami a uneseným rumunským chlapcem; mužem, jenž umí stejně dobře opravovat auta jako vztahy; sourozenci s pragmatickým až cynickým přístupem k životu; využívaným mladíkem bodujícím díky magické schopnosti hrnku s pokémonem; lékařem trpícím představami; či levicovými důchodci s pozitivním přístupem. Film dělalo 9 různých tvůrců a povídky se tedy liší kvalitou, ale u mě převažuje pozitivní dojem, dám solidní 4*. (09.10.2022)

Životní příběhy obyčejných lidí, které spojuje jedna benzínová pumpa kdesi v Norsku. I když je to komedie, tak humor, který je ve filmu obsažený je spíše ten úsměv vyvolávající než nějaký za-břicho-popadající a navíc je ještě severského rázu. Kdo filmy z této části Evropy nezná, tak bude možná zklamán co je to za ptákovinu, ale já osobně jsem těmito neobyčejnými příběhy obyčejných lidí nadšen. (08.08.2010)

Opravdu zajímavý, těžko hodnotitelný film. K pochopení jednotlivých příběhů není třeba znát politickou scénu v Norsku, i neznalým, mezi které rozhodně patřím, některé strany dojdou hned. Jako komedii bych Utopii neviděl, ano také se u ní zasmějete, ale většinou je to spíše mrazivé drama, u kterého je nad čím přemýšlet. Která povídka byla nejlepší si netroufnu říct, je jich tu více kvalitních a velice pěkný je i jediný příběh, který jednotlivé povídky propojuje, tedy příběh Lasse. Snad jako z každého severského filmu, i u z Utopie na vás dýchne ta pravá norská atmosféra, ke které opět dopomáhá místní klima, krajina a hlavně pěkná kamera. 80% (24.07.2015)

Další příjemná a současně náležitě pocitově mrazivá záležitost z Norska. Snímek, který občas vykrojí úsměv na tváři, jindy zahřeje na duši (viz sekvence s Lassem), povětšinou však dostatečně mrazivě odzbrojí (viz povídka o sbírce a vůbec většina vyznění povídek). Různé pohledy na naše základní potřeby a charakteristické vlastnosti. Civilně zahrané, povídkově zpracované, s hlubším vyzněním, které však není předložené "inťošsky", ale naopak s náležitou lehkostí. Shrnuto a podtrženo: Po prvém shlédnutí jsem byl mile překvapen... a po druhém? Taky. ;o) Doporučuji všem milovníkům povídkových filmů a skandinávské tvorby. (22.02.2005)

Úplně bych zapomněl, že natočit svěží, vtipný a dobrý film vlastně není nic těžkého. Stačí mít prostě jiný, nekonfliktní, pohled na svět a dílo se prostě musí podařit. Tento film je takový trochu povídkový, skáče z člověka na člověka a spojuje to vlastně jedna benzínová pumpa. No a je to o radosti ze života, i když tam tý radosti moc není, bo je to docela kruté, přesto je to komedie a dobrá! Vyprávět se to nedá, vidět nutno. Pobavil mě hlavně manželský pár na výletě, ona vypráví, on taky, dva monology. On vystoupí z auta a jde se vykoupat. Cizí chlap mu sebere šaty, obleče si je, nasedne do auta, nastartuje a jede se. Manželka si vůbec nevšimne, že má jiného muže. Ten stále plave v rybníce. Dokonalé. 80% (19.06.2014)