Soumrak samurajů

Film trocha podobny Yamadovej samurajskej trilogii, chudobny samuraj, ktory musi zivit svoju rodinu + moralny konflikt. Naviac, hlavny hrdina stoji ako historia ukazala na nespravnej strane, na strane shinsengumi, tajnej policie shogunatu, ktory v reformach meidzi padol. Bohuzial, Yojiro Takita nema skusenosti Yoji Yamadu a film menej drzi pokope, je menej realisticky a predchdzajuce mainstreamove hity Yojiro Takita-tu tiez nepomohli zamyslanemu autorskemu vyzneniu. (26.06.2007)

Moje nová srdeční samurajská záležitost. Krásný retrospektivně vyprávěný příběh o cti samuraje, cti manžela/otce a cti člověka. A to vše v pozadí soumraku Šogunátu a tím i samurajů a nástup nové éry. Přes dvě hodiny krasně provedeného děje, výprava, herecké výkony, příběh, režie. A akční scény jsou taktéž na jedničku. Kanichiro je můj nový hrdina. Nemám moc co dodat, Mibu gishi den je mým novým favoritem na žebříčku vizuálních děl z doby feudálního Japonska. Protože je to skvělá záležitost od první minuty, do poslední sekundy (a kdo chce, může se kochat i během titulků). (06.09.2015)

Samurajské, čestné, hrdinské, bojující, krvavé. Trochu delší to bylo, ale on příběh o samurajích nemůže být přece krátký. Jen mi trochu vadily ty citové a emoční výlevy. V druhé půlce jsem dokonce na chvíli usnula, ale po probuzení se děj stále nezměnil a stále se čekalo na harakari hlavního hrdiny. Trochu mi to připomínalo samurajskou trilogii. .."poníženě děkuji".. (10.11.2010)

Film, který ve mně evokoval zlatou éru samurajských filmů šedesátých let. Důraz je kladen spíše na jejich životní filosofii, než na bojově umění, přičemž vše je součástí posmutnělého byť nijak zvlášť strhujícího příběhu. Zaujmou především skvělí herci v obou hlavních rolích, ale po filmařsky je film klasické odvyprávění příběhu bez jakékoliv přidané hodnoty. Jako fanda tohoto subžánru považuji Soumrak samurajů za mírně nadprůměrný film, který však nedosahuje kvalit děl Akiry Kurosawy, Kihachy Okamoty, nebo Masaky Kobayashiho. Jen se jim přibližuje. (28.11.2011)

Pekný historický film o konci šogunátu. Štýlom mi pripomenul filmy môjho obľúbenca Yoji Yamadu. Takže dôraz je kladený na dramatickú stránku a bojov je tu minimum, pôsobia tuctovo a ničím nestrhnú. Trochu zvláštne pôsobí, že hlavným rozprávačom je postava, ktorá hlavného hrdinu nemala rada a mnoho vecí podáva skreslene. Až neskôr sa dozvedáme dôvody hlavného hrdinu prečo konal na prvý pohľad sebecky a tým pádom dlho pôsobil úlisne a nesympaticky. A nakoniec vlastne ani tá nenávisť rozprávača v súčasnosti už príliš nedáva zmysel, keď mu behom spomienok postupne prišiel chuť. Dlho film na mňa pôsobil pútavo, ale emocionálne ma nedokázal vtiahnuť. Až koniec konečne vo mne vzbudil nejaké emócie. Celkovo to je príjemný film o tragických prelomových časoch v Japonsku, ktorý stojí za pozretie. 7/10. (09.12.2022)