Most

Je ťažko sa rozhodnúť, či obetovať svoje dieťa alebo stovky ľuďi vo vlaku. Ale spravil to rozumne, aj keď mu zomrel chlapec. Vďaka nemu prežilo stovky ľudí. Závislé dievča na drogách, čo sedelo vo vlaku , pochopila čo sa stalo, a uvedomila si že život je dôležitý. Pochopila, že ten otec čo stratil syna, dal jej šancu žit ďalej. Tak prestala so svojimi závislosťami. Videla otca chlapca len tak stáť pri koľajnici a smutne pozerať sa na vlak . V živote som videl veľa filmov, ale tento má asi najviac dojal a dodal do života sebavedomie ktoré som potreboval... 98 % (28.08.2009)

Na krátkém úseku jsou krásně, ale drsně, ukázány emoce a hlavně okamžik životně osudového rozhodnutí. A podobně jako i v jiných filmech se některé příběhy ke konci setkají, i zde jsme celkem nelogicky vedeni k tomuto filmovému fenoménu. Ale chápu, že autoři nechtěli skončit depkou, ale pozitivním viděním světa. Rozhodně stojí za vidění a krátké rozebrání. Hudba (soundtrackáří pozor!): John Debney (27.11.2016)

Alegorie přetížená významy. Trochu mi připomněla baptistické komiksy, které vídám v nemocnici a v nichž je křesťanská zvěst zhuštěna do několika obrázků a bublin. Věřím, že pro leckoho může být tento snímek "life-changing", jak tvrdí přebal DVD, ale mně poněkud překážela divná stylizace: americký film s (dobrými) českými herci se chce tvářit východoevropsky ošuměle - a tak tu vedle současných tramvají jezdí parní lokomotivy a na ulicích se prodávají květiny z předpotopních žebřiňáků. Nezvládnutá je práce s časem - především v klíčové scéně, kde se všechno zpomaluje a zrychluje vysloveně na efekt a fyzikální zákony trpí. A co se týče dívčiny závěrečné konverze - ani při druhém zhlédnutí jsem nepochopil, kde vzala klíč k tomu, co se vlastně stalo. Snímek příliš usilovně pomrkává na křesťanského diváka, který si významy pospojuje. Chce vyprávět jinotajem o lásce Boha Otca a o oběti jeho Syna, ale činí to - jak se u alegorií žel často stává - příliš okatě a chtěně, takže původní příběh o "mosťákovi" a jeho synáčkovi, chápaný nealegoricky, už nedokáže stát na vlastních nohou. Často se setkám s umělecky sice hodnotným filmem, leč zpotvořeným po duchovní stránce. Tady tomu bylo naopak. Čekal jsem příliš a byl zklamán. (12.07.2009)

Za necelou půlhodinu, beze slov navíc, tu spíše cítíte, než vidíte, vztah otce a synka - nástin toho, jak jsou oba moc rádi každý den spolu. Je v tom naplnění srdce a touha po lásce a jejím předávání. A to je něco, co se tvůrcům povedlo na diváka ve vší jemnosti přenést, aby pak přišla zásadní otázka: Jakou cenu a smysl má život? Mých nejsilnějších 30 minut v kině. (14.09.2012)

Wau... Nádherné. Už delší dobu jsem nebyla tak silně citově unešena z nějakého snímku a o to víc mě překvapuje, že je z české produkce a ještě krátkometrážní. Někdy prostě stačí jeden pohled na zhrouceného člověka, někdy stačí jeden úsměv od neznámého kolemjdoucího v okamžiku, kdy si člověk neví rady co dál.... a může vám to změnit život. (04.01.2014)